Émile Zola


Zabiják (L' Assommoir)

    Francouzský naturalistický román líčí úpadek a zmar lidských životů v prostředí bídy a alkoholu.

    Venkovská dívka Gervaisa přijíždí do Paříže se svými dvěma dětmi a druhem Lantierem, který ji krátce nato opouští. Díky své píli si záhy zařizuje skromnou existenci pradleny. Uchází se o ni klempířský dělník Coupeau a časem ji přemluví k sňatku. Rodině, k niž záhy přibude dcerka Nana, se daří zpočátku dobře, Gervaisa si zařizuje prádelnu, kde zaměstnává několik dělnic. K tragickému zlomu dochází, když Coupeau utrpí v práci těžký úraz. V rekonvalescenci si navykne na zahálku a nechce se mu znovu začít pracovat (jako pokrývač). Nachází zalíbení v zábavách a pitkách s kamarády. Alkohol se pro něho stává prostředkem, jímž zahání pocit prázdnoty a utišuje špatné svědomí ze zahálčivého života. To ho vede ke stále většímu úpadku a nakonec umírá jako lidská troska na delirium tremens. Gervaisa, která pracuje a živí celou rodinu, není schopna zabránit pádu svého muže, naopak je postupně strhávána s sebou. Ke Coupeaovi, který žije na její úkor a propíjí její peníze, se ještě přidává bývalý druh Lantier. Gervaisa je připravena o práci a ponížena. Bezútěšnou situaci řeší rovněž pitím, protože alkohol jí dává zapomenout na trápení a beznaději života. Před očima má rovněž morální zkázu své dcery Nany, která postupně směřuje k dráze vydržované ženy. Život Gervaisy končí rovněž tragickým pádem, v němž se smrt stává vysvobozením.

      Děj      - je rozdělen do třinácti kapitol

                 - je chronologický 

  Zola  v tomto díle používá jazyk dělnických vrstev z Paříže 19. století, ve kterém se velmi často objevuje mnoho vulgárních výrazů. Doslova se vyžívá ve velice barvitém popisu osob, dějů či atmosféry určité scény.

  Román začal vycházet 13. dubna 1876 nejdříve na pokračování ve velkém pařížském večerníku  Le Bien public. Podtitul zněl "Román pařížských mravů". Pro pobouření čtenářů bylo ale jeho vydávání zastaveno zakončením 6. kapitoly. Po měsíční přestávce začal 9. července 1876 vycházet znovu, ale jinde, v týdeníku  La République des lettres. Knižně vyšel román 24. února 1877.


Zabiják

   Hlavní hrdinkou je mladá žena Gervaisa, která má ve svých 22 letech dvě děti. Její druh Lantiger, se kterým žije v Paříži ve starém hotelu, začíná jí být nevěrný a i přes její prosby a nářky odchází k jiné. O Gervaisu se začíná zajímat klempíř Coupeau, dobrý, poctivý a pracovitý člověk, stále ji přemlouvá, aby si ho vzala. Nakonec se však stává jeho ženou. Má částé rozpory s rodinou, do které se dostala, hlavně se švagrovou. Dobře vychází s jeho matkou. Narodila se jim dcera. Manželství se zpočátku vyvíjí slibně. Coupeau vydělává hodně peněz, Gervaisa dobře hospodaří, a tak si chtějí koupit krám. Naneštěstí se však stal Coupeauovi při opravě domu úraz. Dlouho se léčil a tím zlenivěl a ještě se utratili všechny úspory. Kovář Goujet, který Gervaisu stále tajně miluje, jí nabídne, že ji půjčí částku, aby si mohla najmout krávu. Po dlouhém přemýšlení nakonec přijala. Najala si prádelnu, opravila ji a začala prát pro stálé zákazníky. Všichni jsou s její prací spokojeni, a proto jich má stále více. Také paní Goujetová si u ní nechává prádlo, takže jí umožňuje platit dluh. Gervaisa si najímá dvě spolupracovnice, protože už na práci sama nestačí. I když pracuje stále dobře, není schopna splatit dluh. Manžel do zaměstnání nechodí, takže ho sama živí. Největší ranou je pro ni, když manžel přivede domů jejího bývalého druha, aby u nich bydlel. A tak ubohá žena musí živit oba muže. Její muž začíná stále více pít, nepracuje, je protivný, druhý muž pečuje o svou postavu, takže si vybírá v jídle. Gervaisa musí prádelnu prodat a s mužem musí odejít do starého pokojíčku v 6. patře. Žena opět úporně vydělává jako dělnice v prádelně. Do práce ji mnohdy nepustí její muž, který chodí domů stále opilý. Nakonec jim dochází peníze, on, protože už nemá za co pít, se zbláznil. Dcera Nana utekla z domova, protože si chtěla užívat života. Gervaisa odešla vydělávat si na ulici, sama upadla do vášně alkoholu a nakonec umírá v hrozných podmínkách hladem. Alkohol – zabiják.


Zabiják

   Francouzský naturalistický román líčící úpadek a zmar lidských životů v bezútěšném prostředí bídy, alkoholu a duchovní prázdnoty.

   Venkovská dívka Gervaisa přijíždí do Paříže se dvěma dětmi a druhem Lantierem, který ji krátce nato opouští. Díky své píly si záhy zařizuje skromnou existenci pradleny. Uchází se o ni klempířský dělník Coupeau a časem ji přemluví k sňatku. Rodině, k níž záhy přibude dcerka Nana, se daří zpočátku dobře. Gervaisa si zařizuje prádelnu, kde zaměstnává několik dělnic.

   K tragickému zlomu dochází, když Coupeau utrpí v práci těžký úraz. V rekonvalescenci si navykne na zahálku a nechce se mu znova začít pracovat. Nachází zalíbení v zábavách a pitkách s kamarády. Alkohol se pro něho stává prostředkem, jimž zahání pocit prázdnoty a utišuje špatné svědomí ze zahálčivého života. To ho vede k stále většímu úpadku a nakonec umírá jako lidská troska na delirium tremens.

   Gervaisa, která pracuje a živí celou rodinu, není schopna zabránit pádu svého muže, naopak je postupně strhávána s sebou. Ke Coupeauovi, který žije na její úkor a propíjí její peníze, se ještě přidává bývalý druh Lantier. Gervaisa je připravena o práci a ponížena. Bezútěšnou situaci řeší rovněž pitím, protože alkohol ji dává zapomenout na trápení a beznaději života. Před očima má rovněž morální zkázu své dcery Nany, která postupně směřuje ke dráze vydržované ženy. Život Gervaisy končí rovněž tragickým pádem, v němž se smrt stává vysvobozením.

     Zola uvádí na scénu postavy jako experimentální objekty, jako konkrétní dokladový materiál mající prokázat vědeckou hypotézu. "Stavy duše", oblíbený předmět zájmu romantiků, jsou náhle považovány za pouhou literární fikci. Romanopisec se podle Zoly musí soustředit naopak k jejich jedině reálnému materiálnímu základu. Má být fyziologem, jenž analyzuje pravděpodobným průběhem svého příběhu v co nejdokonaleji rekonstruovaném prostředí jeho obecné biologické a sociologické zákony. Naturalismus tak uvedl do literatury nový typ příznačně pasivních postav vydaných napospas sociálnímu i biologickému předurčení.