Ernest Hemingway


Komu zvoní hrana (For Whom the Bell Tolls)

   Americký román z období španělské občanské války

   Děj románu uvozený mottem z anglického básníka J. Donna ("Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;... smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě") je soustředěn na tři dny života lektora španělštiny Roberta Jordana, který bojuje jako americký dobrovolník ve španělské občanské válce. Připojuje se k jedné ze skupin partyzánů v horách poblíž Segovie, aby vyhodil do vzduchu most a znemožnil tak přísun nepřátelských posil v době chystaného republikánského útoku. Během pobytu u skupiny, kdy projevuje její vedoucí Pablo na rozdíl od své družky Pilar a starce Anselma k Jordanově poslání nedůvěru, se Jordan zamiluje do Maríi, dcery republikánského starosty, zavražděného fašisty. Jordan sám o zdaru útoku pochybuje, velení jej však neodvolá včas. Při úspěšném zničení mostu Anselmo umírá, Jordanovi během ústupu zlomí kůň nohu. Ten posílá skupinu do bezpečí, sám však se zbraní v ruce očekává nepřítele.

   Motto románu ukazuje na hlubší významové pozadí "milostného válečného románku", jehož idealizované a romantizované vztahy mezi Jordanem a Maríou byly nepochybně příčinou čtenářského úspěchu této knihy. Mezní životní situace, do níž je Jordan, typický hemingwayovský hrdina vybavený mužností, přemýšlivostí, odporem k sentimentalitě, touhou po pravdě, snahou žít důstojně a svobodně ve světě násilí, zla a smrti, postavem, je totiž situací, která je vědomím smrti jednoznačně určena.


 Stařec a moře (1952)

 

lyrická novela

 

1.      kubánská vesnice poblíž Havany, 40. léta 20. století

 

2.       boj starého rybáře s obrovskou rybou, se žraloky a s nebezpečím moře; dlouho předtím neměl při lovu štěstí; jezdil s ním chlapec, aby se naučil lovit ryby, ale jeho otec mu to zakázal; stařec Santiago se vydal na moře sám – tři dny trvalo, než se mu podařilo zdolat obrovskou rybu; mezitím uvažuje o životě, o chlapci, o rybě jako soupeři, ač ji má rád, mluví k ní; ze souboje s ní je vyčerpán, ale šťastný; vrací se s rybou, přivázanou k loďce, domů, ale napaden žraloky; ač jich mnoho zabije, z ryby mu zůstane jen kostra

 

3.       stařec Santiago – zkušený kubánský rybář, houževnatý, odvážný, vytrvalý, fyzicky i duševně silnýčlověk; hloubavý, hrdý, schopen bojovat do posledních sil; když je v nebezpečí smrti, vystaven těžké životní zkoušce, prokazuje své morální lidské kvality, osvědčuje pevný charakter

 

4.       úvaha o hrdinství člověka; oslava věčné lidské aktivity, nezdolnosti, souboj člověka s přírodou a úzké sepětí s ní; smyslem lidského života a štěstí není zisk, bohatství, ale hluboké uspokojení, čestný zápas, vypětí sil k uskutečnění cíle

          ”člověka je možno zničit, ale ne porazit”

 

5.       jednoduchý příběh, prosté pojmenování aktérů – stařec, moře, ryba   metafora o životě (člověk, příroda, zlo) s odkazy ke křesťanské symbolice (utrpení starce, stigmata ran na jeho dlaních)

          spisovný jazyk, k oživení děje a obrazu prostředí v překladu ponechány španělské výrazy; úsporný výraz, strohá stylizace vět, zvl. v dialogu


Stařec a moře (1952)

  lyrická novela

    Hl. postava: stařec Santiago – zkušený kubánský rybář, houževnatý, odvážný, vytrvalý, fyzicky i duševně silný člověk; hloubavý, hrdý, schopen bojovat do posledních sil; když je v nebezpečí smrti, vystaven těžké životní zkoušce, prokazuje své morální lidské kvality, osvědčuje pevný charakter

 

   Děj se odehrává v kubánské vesnici poblíž Havany ve 40.létech 20. století. Santiago nebyl již 84 dní při lovu úspěšný. 40 dní mu pomáhal jeho věrný přítel chlapec Manolin, ale ten ho už nedoprovázel. Santiago se snaží i 85. den a vyplouvá daleko na moře, aby přeci jen něco chytil. Konečně se mu podaří na návnadu připravenou Manolinem chytit obrovitého merlina, který odvlékne loďku na širé moře. Santiago bojuje s rybou dva dny a dvě noci. Nakonec rybu přemůže a vrací se domů. Ale jak byla ryba přivázaná k trupu lodi, zaútočily na ni žraloci. I s nimi stařec bojuje. I když ztratí harpunu, brání se dál jen kormidelní pákou. Zcela vyčerpán se vrací do přístavu ale jen s ohlodanou kostrou úlovku.

 

   V této novela je vyslovena úvaha o hrdinství člověka, oslava věčné lidské aktivity, nezdolnosti, souboj člověka s přírodou a úzké sepětí s ní. Ukazuje, že smyslem lidského života a štěstí není zisk, bohatství, ale hluboké uspokojení, čestný zápas, vypětí sil k uskutečnění cíle.

            ”člověka je možno zničit, ale ne porazit”