Fjodor  Michaljovič  Dostojevskij


Idiot

   Jedno z velkých románových děl ruské klasické literatury konfrontující etický ideál člověka s realitou tehdejšího Ruska.

   Jednotlivé části románu jsou pojaty jako dramatické výjevy, v nichž se navzájem střetávají názory a postoje postav. Děj "Idiota" začíná ve vlaku do Petrohradu, kde se kníže Lev Nikolajevič Myškin, vracející se ze švýcarského sanatoria pro duševně choré, setkává s kupcem Parfjonem Rogožinem. Tolik na něho zapůsobí svou laskavostí a otevřeností, že se mu Rožogin svěří se svou láskou k petrohradské krasavici Nastasji Filippovně Baraškovové. Seznámení s ní se pro Myškina stane osudným, dojímá ho její osud a chce jí pomoci. Jeho vztah s Aglajou, dcerou generála Jepančina, ztroskotává však na žárlivosti. Trýznivá vášeň Rogožina dovede až k vraždě milované Nastasji. Kníže však v něm vidí především nešťastného člověka a soucítí s ním. Sám se psychicky zhroutí a znovu upadá do své choroby.

   Postava knížete Myškina je obrazem člověka čistého, upřímného, ideálně dobrého, spojujícího bystrost rozumu s citovou hloubkou, schopného milovat až k sebeobětování. "Idiot" je založen na mnohonásobném rozvíjení motivů a témat. Významová dvojznačnost prostupuje všechny složky románu. Sama osobnost knížete je dvojznačná: je pokládán za člověka moudrého a laskavého, zároveň však pro svou bezelstnost a idealismus působí dojmem směšného podivína, "idiota", který se nedokáže přizpůsobit reálnému životu a jeho normám. Jeho síla spočívá ve zdánlivé slabosti - pokoře a lásce. Ztělesněním tohoto paradoxu je mj. i jeho jméno - Lev Myškin.

   Vnitřně harmonická postava knížete Myškina kontrastuje s duševní rozervaností ostatních postav. Tito lidé zápasí se světem přetvářky a společenskou konvencí vlastní přetvářkou. Touží po lásce a porozumnění druhých, ale nedovedou se jim však přiblížit. Důvěra a otevřenost se u nich vzápětí střídá s nedůvěřivostí, upřímnost se zastíráním skutečného smýšlení. Kníže však dovede rozpoznat jejich opravdové city a názory, rozumí jim a má soucit s jejich bolestmi. Dobrotou a láskou vnáší mezi lidi smír a porozumění, probouzí v nich touhu po dobru, lásce a čistém životě. Tato touha je nejsilnější u těch, kteří jsou nejnešťastnější a nejvíce trpí.

   Zápas dobra a zla je ztvárněn především v postavách Rogožina a Nastasji Filippovny a tento svár zároveň postihuje tragiku lidského údělu. Celá hloubka, krása a tragika Myškinova je obsažena ve víře, že zlo lze překonat láskou. Snaha pomoci druhým však ztroskotává ve střetu s nezměnitelnými životními podmínkami.