Fráňa Šrámek


 

Léto (1915)

 

lyrická hra o 3 dějstvích

 

1.    místo blíže neurčené – letní byt v rodném kraji redaktora Perouta, letní období, prázdniny

 

2.    nudu jednotvárného života spisovatelky Valči Peroutové rozruší vzdálený synovec Jeník Skalník – bydlí u strýce faráře Hory; zamiluje se do Valči a nevšímá si náklonnosti upřímné venkovské dívky Stázky, přítelkyně z dětství; Valča však opustí svého muže i Jeníka a odejde s básníkem Chvojkou; zdrcen je Perout i Jeník – farář se o něho obává, ale Stázka zachraňuje situaci – vítězí upřímná láska

 

3.   spisovatelka Valča Peroutová – citově náladová a nestálá

       redaktor Tomáš Perout, její muž – usedlý, nudný ironik

       farář Hora – vyrovnaný a shovívavý, moudrý a citlivý dobrodinec, oplývá chápavou laskavostí a starostlivostí

       gymnazista Jeník Skalník – citově vznětlivý, horkokrevný, s dětinskou rytířskostí se bezhlavě zamiluje a je zklamán

       prostá venkovská dívka Stázka – upřímně a vroucně milující Jeníka

       obřadný, upjatý, žárlivý básník Chvojka

 

4.   impresionistická oslava života, lásky, mládí a přírody jako protipólu koketního měšťáckého flirtu

 

5.    vyjádření citových nálad a přírodní atmosféry – v promluvách postav i scénických poznámkách

            básnický jazyk, citově zabarvené jazykové prostředky


Měsíc nad řekou

   V malém městě se má konat sjezd bývalých abiturientů. Paní Hlubinová, žena papírníka a spořádaného maloměšťáka, to zatajuje před svým mužem. Hlubina byl totiž kdysi premiantem a měl vyšší touhy, než se stát maloměšťákem, ale stal se jím a žena přikládá velký díl viny také sobě. Do bytu v Hlubinově nepřítomnosti přijde se svým synem bývalý nejmilejší Hlubinův kamarád Roškot. Bydlel kdysi v tomto domě nad hlučící řekou, kouřívali spolu z jedné dýmky. Dcera Hlubinova SLávka jim namluví, že otec je duševně nemocný. Na návod matky, že nemá otci připomínat minulost, vystrnadí je z bytu. Hlubina však ví o sjezdu a zúčastní se ho nejen sám, ale i se svou ženou, jíž chce veřejně poděkovat za to, že uspořádala jeho život. Slávce je líto, když vidí, jak je otec střízlivý. Domnívala se, že si otec uschoval neporušený koutek mládí. Proto se ani nevdávala, byla doma ráda. Teď je otcem skoro zklamána. Vyprovází přítelkyni, která se jí šla pochlubit, že jí odloudila ženicha. Slávka najde před domem Roškotova syna, Mladičkého Vilíka. Přivede ho nahoru a zatímco jejich rodiče jsou na sjezdu, kde se zralí mužové vysmívají mládí - tomu fanfarónu - prožijí spolu mladičký hoch a stárnoucí dívka teplé chvíle srdečného rozhovoru. Když se staří vrátí, jsou nemile dotčeni, že vidí v takovou chvíli své děti pohromadě. Způsobí to mezi nimi chvilkové rozladění, ale Slávka přinese dýmku míru. Tutéž, z níž oba v mládí kouřívali, a když si jde trojice připít, rozloučí se Slávka s Vilíkem. Tímtorozchodem se Slávka definitivně loučí se svým mládím. A když se trojice starých vrátí a diví se, že už tu Vilík není, připojí se k nim Slávka jako čtvrtá.


Měsíc nad řekou

   Děj se odehrává v jednom městečku. Zde žije rodina Hlubinových, kteří mají 24 –letou dceru Slávku. Pan Hlubina dříve studoval gymnázium, ale když se oženil, stal se vedoucím malého krámku s papírenským zbožím. Na sjezdu bývalých studentů se pan Hlubina setká se svým nejlepším přítelem Rastotem. Ten s sebou vzal svého syna Vildíza, aby mu ukázal svá pblíbená místa. Vildíz se zamiluje do Slávky, ale uznal, že pro věkový rozdíl se k sobě nehodí. Mezitím se vrací rodiče obou, uvidí je spolu a začnou si navzájem vyčítat výchovu dětí. Tato hra je zamyšlení spisovatele nad mladou generací, která prožívá to, co jejich otcové.


Měsíc nad řekou (1922)

 

lyrické drama o 3 dějstvích

 

1.    malé město (Písek), autorova současnost (vzpomínky na mládí)

 

2.    2 linie:

       a)   sjezd bývalých abiturientů gymnázia; vzpomínky dvou spolužáků, přátel – premianta Hlubiny (přezdívka Orel), který se vzdal svých ideálů, marně se snažil vyniknout, a převzal papírnický krám, který vyženil, a Roškota; v nynějším bytě Hlubinově spolu tehdy bydleli; Roškot prozradí, že Hlubina napsal román Měsíc nad řekou; ač před Hlubinou rodina tají sjezd, on o něm ví a hodlá s sebou vzít manželku a poděkovat jí za dosavadní spokojený život;

       b)   noční nostalgický rozhovor Slávky, dcery Hlubinovy, a Vilíka, Roškotova syna

       Vilík zpočátku předstíral povrchnost a opovržení city, ale najde pochopení pro náladu okamžiku, krásu – hučící řeku s měsícem a zvonění zvonů; krásné chvíle obou skončí návratem k střízlivému životu

       návrat spolužáků ze sjezdu, rozhořčení, když zastihli dvojici mladých, ale smír, rozloučení Slávky a Vilíka = rozloučení s mládím, Slávčina rezignace na velké životní štěstí: ”Všechny zvony prý vyzvánějí ... ale ty jich už pojednou neslyšíš. Mohla bys skočit kamsi po hlavě ... neskočíš. A tu tedy víš, že jsi už na jiném břehu – –.”

 

3.    starší generace přátel ze studií (Hlubina a Roškot)

       v konfrontaci se stárnoucí generací svých dětí (27letá Slávka a Vilík)

       moudrost starých mužů (výsměch mládí a fanfaronství) × stesk stárnoucí mladší generace (nerada se loučí s mládím, které nenávratně minulo a přišel čas pro střízlivé úvahy o budoucnosti)

 

4.    obraz citového okouzlení životem a přírodou, zachycení nálady okamžiku, stesku a smutku nad odcházejícím mládím; impresionistické rysy

 

5.          zachycení dojmů, pocitů v dialozích s lyrickými prvky a přírodními obrazy, osobitý básnický     

text zachycující melancholický klid


Modrý a rudý

   Sbírka antimilitaristické poezie z anarchistického období Šrámkova. Její první vydání vyšlo po cenzurním zásahu jako poslanecká interpelacev roce 1906. Definitivní verze " veršů o vojáčcích ", jako je sbírka v podtitulu nazvána, do níž básník zařadil několik proslulých reflexivních protiválečných básní, které jsou ozdobou české poezie, vyšla o pět let později. Část básní, včetně úvodní Píšou mi psaní, tvoří verše, které, jak básník prohlašuje : " vznikly na okraji určité životní příhody " (např. Poslušně prosím, šavličko, V garnizónním vězení, Tři vojáky, tři bodáky), a jsou tedy jakýmsi lyrickým deníkem autorova vojačení. V druhé skupině básní je stilizován kolektivní pocit mladé generace odmítající vojnu a válku : " nehrajem si na vojáky, střílet nebudeme" ( přiletěli adjutanti ). Satiristické verše se v havlíčkovském duchu vysmívají rakouské militérce za to, jak ničí lidskou důstojnost a zbavuje člověka možnosti svobodného myšlení ( My to vždycky vyhráli, Vštěp si každý do palice aj. ). Závěrečný oddíl tvoří básně, které v klidnějším a melancholičtějším tónu pozdější Šrámkovy poezie jedinečným způsobem vyjádřilz nesmyslnost válek. Monolog matky, které válka odvádí její syny ( Šest já synů porodil ), vzpomínka na padlé, kteří by chtěli vstát a vrátit se domů (1868) a výčitka umírajícího dobytčete (" však koní šetřte, prosím tisíckrát / to dobytče se strašně umí ptát, / proč nesmí žíti víc ... " -Raport) jsou tím nejpůsobivějším vyslovením toho, že největší hodnotou je básníkovi život.

   Humanistický charakter sbírky je vyjádřen průzračnými obrazy, převážně jednoduchou písňovou fotmou ( řada básní se skutečnš zpívala ) a jednoznačnou symbolikou.


Stříbrný vítr (1910)

lyrický generační román s autobiografickými prvky a impresionistickými rysy

 

1.    prostředí maloměsta, doba autorova mládí

 

2.    citlivý a nepoddajný student Jeník Ratkin se vzpírá tyranství svého přísného otce, měšťanské morálce starého světa dospělých, kteří mu nerozumějí; i gymnázium se mu stalo žalářem – konflikty, odpor proti násilí, nedůvěřivosti, podezírání, zkostnatělosti profesorů, kteří neměli pochopení pro mládí; soucit Ratkina a přátelství s krutě zbitým spolužákem Malkusem, poznání mravně rozvrácené rodiny spolužáka Staňka, první milostné zkušenosti; poznání starších studentů Valenty a zhýralého Zacha, s nimiž hledá volný život i zábavu; z profesorů jediný Ramler chápal studenty a sympatizoval s nimi (rozuměl mládí, jejich stříbrnému větru, krásnému poselství odněkud zdaleka, které rozechvívá):

       ”Po špičkách má se chodit okolo mládí a ne řinčet řetězy. Mládí klesá a trpí. Spikli se proti mládí; zdraví se mrzačí, ranění se neobvazují a zbloudilým se neukazuje cesta. – Mládí má zápasit, má i krvácet z ran, musí i leccos ztratit, jen když slyší z dálek svůj stříbrný vítr.”

       Jeníkova chlapecká láska k Aničce Karasové (”Anička posedlá”) a jeho zklamání; v závěru vrcholí jeho proces zrání v muže, nelekne se bolesti a útrap ani smutku, neboť v tom je sláva života – rozloučení s Janem Ratkinem, ”včerejším a pošetilým” – připraven zápasit s životem a vítězit

 

3.   dospívající student Jeník Ratkin, syn soudce, citlivý, vznětlivý a nepoddajný; přes konflikty mládí poznává smysl života a jeho krásu

       jeho otec – přísný, hrubý, bezcitný × jeho citlivý bratr Jiří, obdivovaný Jeníkem, ale odsuzovaný jeho otcem

       sympatický, chápající mladý profesor Ramler

       Anička – dcera lékárníka, citově nestálá, ironická, povrchní, rozmarná, pohrdavá

 

4.    obraz citové krize dospívajícího studenta, protest proti maloměšťáckému pokrytectví, vzájemnému nepochopení; rozpor mladých představ o životě a konvencí starého světa, obdiv mládí, lásce a životní aktivitě

 

5.    lyrizace prózy – zachycení citové atmosféry, snu, pocitů a naděje (”stříbrný vítr” = symbol věčného mládí)

       impresionistické rysy – postavy bez pevných rysů, dvojznačné, tajemné; stavba románu uvolněná, nedějová (mozaika epizod a detailů); náznak, zachycení nálady okamžiku, odstínů nálady, snovost a neurčitost

       básnické výrazové prostředky

       epizody – strýc Jiří, dobrodruh, ztratil smysl života

       profesor Ramler – ztroskotanec v lásce

       oba se chtěli vymknout všednosti a nudě, ale neuspěli ð blízkost Ratkinovi, ale jeho nezlomné úsilí vyniknout