František Hrubín


Romance pro křídlovku

   Vrcholné básnické dílo Fr. Hrubína má oři své lyričnosti výrazný základ epický, který umožnil i citlivé zfilmování. Volné verše bez rýmů se blíží básni v próze, básník překrošil padesátý rok, přicházel čas účtování. Živá zůstala vzpomínka na první citové vzplanutí, která s léty rostla do romantické krásy. Křehká reminiscence nás vrací k " noci všech nocí ", kdy poprvé nesl jako chlapec " břímě lásky a smrti ", z něhož vytryskl jeho zpěv. Příběh nesleduje chronologii, i když jsou jednotlivé části přesně datovány ( např. 28. srpen 1930 ). Jde o poetické blízkání vzpomínek a reflexí mezi daty tří posázavských poutí.

   Mladičká Terina, která rozžehla básníkovu imaginaci, byladěvčátken z maringotky. Dvacetiletý František jí má plné oči po deset dní na netvořickém náměstí, kde se spolu vznášejí na řetízkovém kolotoči při hudbě aristonu. Jsou žárlivě sledováni značně starším Viktorem od střelnice, který má s Terkou své úmysly. O to víc voní kradmé úniky nesmělých milenců a děvče nezmámí ani stříbrný hlas Viktorovy křídlovky s motivem Herkulových lázní. Když si před odjezdem hoch ukradne malé, neumělé políbení, chce se mu zpívat : " Jsem k zbláznění živý, / má křídla, zřasená v krvi žil a cév, / šíleně tepají. " Tatam je přízemní smyslnost přízemní Tonky, líčící na mládence. Těch dvacet let, "těch dvacet zlatoploutvých ryb", má i svůj protipól, trpělivě se vnuk stárá o dědečka po mozkovém záchvatu, který stále blouzní o domově své mladosti, a znovu a znovu prosí Františka, jehož už nepoznává : " Pane Sýkoro ... Pane Berko, doveďte mě domů. " V jediné noci se v srdci tak mladém setkává tíha lásky a smrti. ("Až před skokem stařec na chvilku procitá : " To jsi ty, Františku ?! ") Po třech necelých letech se na lešanské pouti znovu sejdou oba milenci. Je to jako závrať a příslib, touží spolu zlatě schořet v janovcích : " Což kdybysme se vzali ? - " Proč by ne ! " - A Viktor střeží každý krok a v Sázavě se voda zelená, " jako by se v ní všecka jeho žluč rozlila. " Ale zažárlí i František, když Terina přijde s Viktorovou čepicí. " Do smrti neuvidím udivenější oči. - Už nikdy nepřijdeš ... "

   A uplyne rok : " Poletím k Lešanům ... Poběžím rovnou na náves."- Tam ho omráčí nevyžádané Viktorovo sdělená : " Není s námi ! " " Kdo ? " zeptám se, jakobych nerozuměl. " Umřela na záškrt. V zimě." ... Až po dlouhých letech se s Viktorem setkali : " Ty mě neznáš ? " " Ne." " Já jsem Viktor." Obejmeme se kolem ramen a vyjdeme na spící náměstí. " Jeďme tam !" Kdysy dva sokové - navštíví spolu v noci hřbitůvek v Netvořicích a její už dvakrát vykopaný hrob. Zde - v tichu hluboké noci - "konec žalostné romance " odtroubé naposled píseň Viktorovy "flíghorny".


  Romance pro křídlovku (1962)

 

básnická lyrickoepická skladba (vrcholné dílo); zfilmována

 

1.    jižní Čechy – netvořické náměstí; vzpomínky a úvahy v časovém rozmezí tří posázavských poutí; 28. srpen 1930 – listopad 1961

 

2.    autorova živá vzpomínka na mládí – příběh chlapecké lásky je motivován básníkovým prožitkem prvního poznání lásky a prvního poznání smrti (láska s pocity štěstí a bolestné tragiky); ”noc všech nocí”, kdy poprvé nese ”břímě lásky a smrti”; dvojí podoba lásky – k smyslné Tonce z vesnice a k patnáctileté Terině od kolotoče – nešťastně šťastná láska, krátké, vnucené rozloučení a osudové nedorozumění (obměna shakespearovského motivu, ale v českém prostředí); František a Terina jsou žárlivě sledováni Viktorem od kolotoče (chce Terinu za ženu); František se o prázdninách musí starat o dědečka po mozkové mrtvici (pan Sýkora – blouzní, žije jen dny svého mládí); náhlý odjezd komediantů, dědečkovo úmrtí;

       po letech setkání Františka s Viktorem; Viktorova zpráva o Terinině úmrtí; kdysi dva sokové spolu navštívili hřbitov

 

3.   František (autor) – dvacetiletý student, nesmělý, ale ”bláznivě živý”, upřímný, citlivý, romantický

       Terina – patnáctileté děvče z maringotky od kolotoče, citlivá, upřímná, naivní a bezprostřední

       Tonka – vyzývavá, svádějící Františka, prudká a vášnivá venkovská dívka

       žárlivý Viktor od střelnice

 

4.    vyjádření silného a krásného zážitku, který naplňuje celý život; = příběh celého lidského života (jednota života a smrti), touhy po životě;

       symbolický motiv Viktorovy křídlovky – hraje na venkovských svatbách i pohřbech;

 

5.   prolínání několika dějových rovin i času (minulost, přítomnost, budoucnost) ð skutečnost viděna ve své celistvosti

       forma: báseň v próze; volný verš bez rýmu

       žalostná romance


 

Romance pro křídlovku

   Je to lyrický příběh z mládí, příběh první básníkovy lásky. Jednotlivé fáze jsou přísně datovány. Příběh začíná v noci 28.srpna 1931. Dvacetiletý chlapec František sedící v okně otevřeném do vůně noci bdí i proto, že ho porvé zaplavil cit mladé lásky. Poznal mlaadičkou Terinu, patnáctileté děvče od kolotoče, a cit, který v něm vytryskl, dal mu zapomenout na vztah k živé Tonce. František Terinu poprvé políbil, ona se však odtáhla a ptala se ho, zda má dívku. On Tonku zapřel. Po třech letech Terina opět přichází na Lešanskou pouť. Schůzky mladých milenců u Sázavy končí roztržkou. Terina si totiž v žertu nasadila čepici žárlivého Viktora od kolotočů, v níž přinesla třešně. Chlapec na ní vidí nejen tu nenáviděnou Viktorovu čepici, ale vůbec to, co ji spojuje s jiným světem. Na okamžik ztrácí schopnost vidět ji očima své lásky. Pocit zklamání vybíjí tím, že ji uhodí čepicí do tváře. Terina pak na další schůzku nepříjde. Při příští pouti mají opět přijet kolotoče, František se na Terinu těší, ale když přišel ke kolotoči, Viktor mu sdělil, že zemřela v zimě na záškrt. Po letech se básník sejde s Viktorem v hospodě a oba si vyjeli traktorem na lešanskou náves a nevzpomínají na tu, která z nich udělala soky.


Romance  pro  křídlovku

prostředí Posázaví, lešanská pouť; hlavní postavy: František, umírající a sklerotický dědeček, Terina od kolotoče, Tonka, Viktor

příběh mladé chlapecké lásky motivovaný osobním básníkovým prožitkem prvního poznání lásky a prvního poznání smrti (jednota života a smrti) = příběh (zážitek) celého lidského života

vztah k Terině - nešťastně šťastná láska, krátké rozloučení a osudové nedorozumění

- spujující motiv křídlovky - hraje na vesnici o svatbě i pohřbu

- složité prolínání časových rovin - minulosti a přítomnosti = čas básníkova pohledu zpět; metoda montáže, filmového střihu a detailu

                                               - - - - - -                                                                                 

           Terina. Vím jenom,

že jí je patnáct. Chci se ji vypodobnit,

je však nevypodobitelná. Je všechno,

co mých dvacet let do mne nanosilo

z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona

jak z pláství vybrala strašné sladkosti.

Je všechno, co naráz zastavuje srdce,

a přece to není smrt. A je všechno,

čím vždycky člověk poprvé vydechne.

Milenka ještě ne, na to je jí mnoho.

Nevím, kolik má rukou a kolik úst,

každým stéblem a lístkem a každou hvězdou

mě žíznivě pije. Jsem vesmírem

doteků, až mě mrazí, a přece jsme se

plaše dotkli jen jednou.

                                   

                                                - - - - - -

 

 

                                    "Není mezi námi!"

"Kdo?" zeptám se, jako bych nerozuměl.

"Umřela na záškrt. V zimě."

 

 

                                                - - - - - -

 

 

/ - křídlovka na pohřbu ať mi zahraje sólo,

neříkám hned, neříkám za měsíc,

neříkám za deset, ani za dvacet let,

a pak ji za mnou hoďte do hrobu! - /

- a naše myšlenky budou najednou

vadnout a svraskávat jak listí plné děr,

noc začne stárnout a na konci háje

nám orloj hvězd ukáže k úsvitu,

mlha nad řekou se prolomí do třpytu

a vyplaví půlměsíc jako z báje,

jak dvojrohou zářící ulitu.