Guy  de  Maupassant


Miláček

    Společenskokritický román francouzského prozaika.

   V 2 částech líčí "Miláček" prudký společenský vzestup Georgese Duroya. Náhodné pařížské setkání tohoto úředníčka s přítelem, novinářem Forestierem, mu otevře dveře do deníku La Vie Francaise. První článek pomáhá Duroyovi (stejně jako dříve svému manželovi) napsat Forestierova žena Madeleine. Ta řídí i jeho první kroky v pařížské společnosti. Duroy v novinách postupuje rychle, ale jeho potřebám (především milostným) plat nestačí. Po Forestierově smrti se ožení s Madelaine a za její pomoci roste i jeho politický vliv. Žárlivost na Madeleininu nejasnou minulost a touha po bohatství ho přivádějí na cestu bezohledného využívání své přitažlivosti pro ženy, které ho začnou nazývat Miláčkem.

  Svedení zaměstnavatelovy manželky mu vynese podíl z finanční machinace vydavatele a bankéře Waltera. Madeleinu se mu podaří okrást o polovinu dědictví po bývalém milenci Vaudrekovi a v okamžiku, kdy mu jejich svazek brání v dalšímu vzestupu, ji dává policejně zjistit jako cizoložnici (s ministrem Laroche-Mathieuem). Docílí jak rozvodu, tak i ministrova pádu. Mezitím se vloudí do srdce Suzanne Walterové, přiměje ji k útěku a pohrůžkou skandálem přinutí rodiče k souhlasu se sňatkem. Pronikne tak do nejvyšší politické sféry s perspektivou ministerského křesla, nyní už pod přivlastněným titulem baron Du Roy de Cantel a se stužkou Čestné legie. Pro ukojení sexuálních potřeb si však ponechává v záloze první milenku z "počestných" vrstev, paní de Marelle.

    Dějový skelet románu je nesen proměnou intelektuálně průměrného muže s dobovými fyzickými atributy úspěšného milence (atletická postava, okouzlující hlas, půvabný vzhled, neodolatelný knír) z pasivního předmětu ženské žádostivosti v prohnaného a cílevědomého kariéristu, dokonale využívajícího svého osobního kouzla. Na pozadí prudkého společenského vzestupu se objevuje propojení mezi finančním kapitálem, politickými spekulacemi a tiskem ve Francii koncem 70.let 19.st.

   Zrychlující se tempo děje, zhuštěného zvláště ve II. části do několika uzlových bodů hrdinova vzestupu a klíčových milostných scén, podaných často ve zkratce či charakterizačním dialogu, je zvláště v I. části zpomalováno vkomponováním několika výrazných líčení a úvah jednotlivých postav. Do románu jejich prostřednictvím vstupuje pro autora charakteristické téma rozhraní mezi životem s plností sil, sexuálních zážitků a kariérou na straně jedné a smrtí s předchozím postupným ochabováním a následným fyzickým rozkladem na straně druhé (rozhovor s básníkem Varennem, Duroyovy pocity v noci před soubojem, Forestierova smrt aj.). Největšího úspěchu dosahuje sice největší ničema, ale jeho pravou hodnotu určuje smrt, číhající v pozadí.