Honoré de Balsac


Otec Goriot

   Představuje smutný osud bohatého obchodníka s kroupami, který vše obětoval svým dcerám. Ve snaze ulehčit jim život je provdal za bohaté šlechtice a neustále je finančně vydržoval, přestože peníze potřeboval spíše on než ony. Dcery však jeho lásku neopětují a dokonce se za otce stydí. Otec Goriot je přinucen svými dcerami strávit důchod v levném penziónu, kde nejprve udivuje všechny přítomné svým bohatstvím, vybraným oblečením a chováním . V této době obývá otec Goriot nejdražší pokoj penziónu. Má nyní jedinou radost - návštěvy svých dcer. Dcery ale nenavštěvují otce z lásky, ale kvůli penězům, které po něm při každé návštěvě žádají. Nikdo v penziónu nevěřil, že dámy, které navštěvují otce Goriota jsou opravdu jeho dcery a mysleli si, že jsou to jeho milenky. Otec Goriot se s přibývajícím časem stěhuje do pokojů se stále nižším nájemným. Spolubydlící nemohli pochopit, co je příčinou Goriotova úpadku, jen jeden jediný člověk Goriotovi snad trochu uvěřil a stal se jeho oporou - chudý student Rastignac. Otec Goriot se stal terčem posměchu celého penziónu a začal velmi rychle chřadnout, jak duševně, tak fyzicky. Návštěvy jeho dcer se stávaly vzácnějšími a vzácnějšími, až jednoho dne ustaly úplně - otec Goriot byl na mizině. Jeho dcery už neměly důvod             k návštěvám. Spolubydlící Goriota však netušili důvod jeho úpadku a mysleli si, že své jmění obětoval milenkám a svým chováním se podíleli na pomalé smrti dobromyslného otce Goriota.


Otec Goriot

   Francouzský realistický román, odhalující prostřednictvím individuálních osudů úpadek citů a mravnosti pod tlakem odlidštěných společenských poměrů.

   V pařížském penzionu vdovy Vauquerové dojde k náhodnému propojení dvou protichůdných osudů: bývalého úspěšného podnikatele Goriota, již starého a společensky dagradovaného, a mladého Evžena Rastignaka, který do Paříže přišel studovat práva. Zatímco Goriot je zde zastižen již v době svého společenského úpadku, a hyne opuštěn a finančně zruinován sobeckými dcerami, má vývoj Rastignakovy osobnosti tendenci opačnou. Po bližším poznání panujících společenských zákonitostí, jež mu zproztředkovala vzdálená příbuzná, komtesa de Beauséant, a pod vlivem dalšího nájemníka penziónu, uprchlého trestance Vautrina, se Rastignac zříká původních dobrých předsevzetí, a přestože je otřesen tragédií Goriota, vítězí v něm ctižádost a stává se milencem jedné z jeho dcer, od níž očekává, že mu svým vlivem dopomůže ke kariéře.

   Obě hlavní postavy - Goriot a Rastignac - představují přes zdánlivou protichůdnost svých osudů společenské typy poznamenané stejným sociálním prostředím a jeho ryze peněžními, zmaterializovanými mezilidskými vztahy, v nichž není místo pro poctivost, cit a jiné hodnoty. Smrt Goriota má tak svou obměnu v morální smrti Rastignakově, který v závěru románu přijímá za svá nečistá pravidla hry jejichž obětí se stal Goriot.


Otec Goriot (1835)

 

realistický román z cyklu Lidská komedie (část volné trilogie – Ztracené iluze, Lesk a bída kurtizán)

 

1.    Francie, Paříž, 1. pol. 19. stol. (měšťanský penzion Vauquer)

 

2.    tragika otcovské lásky schopné největší oběti pro dcery, aby se dostaly do vznešené pařížské společnosti; zobrazeny dva lidské osudy (zdánlivě protichůdné)

       a)   bývalého úspěšného obchodníka s nudlemi Goriota, nyní okradeného a opuštěného vlastními dcerami; žije v penzionu, dcery se s ním nestýkají (stydí se za něho, chtěly jen peníze); umírá sám a opovrhován

       b)   mladého studenta práv Rastignaca – stará se o umírajícího Goriota, pobouřen cynismem a zločinností, ale pod vlivem prostředí (uprchlý trestanec Vautrin aj.) se mění, vzdává se původních předsevzetí, vítězí v něm ctižádost a jde za svou kariérou bezohledně (stává se milencem jedné z dcer Goriotových ze zištných důvodů)

       zdánlivá rozdílnost osudů, ale typy poznamenané stejným prostředím a mezilidskými vztahy

 

3.    Goriot – poctivý, obětavý, citlivý starý člověk; dobrák, ale bezmocný; původně úspěšný obchodník, byl dost zámožný, ale umírá v chudobě; v penzionu pokládán za hlupáka (společenská degradace)

       Evžen Rastignac [rastyňak] – mladý muž ”na vzestupu”, zpočátku sympatický, poctivý, pak ctižádostivý (charakter se utváří, vyvíjí), ztrácí iluze, jak poznává realitu, v honbě za kariérou odhazuje všechny morální zásady; vývoj osobnosti opačný než u Goriota

       Vautrin [vótrén] – uprchlý zločinec, galejník, zlý, cynický, každého nabádá k špatnostem (objevuje se i v jiných románech Lidské komedie)

 

       postavy typické i individuální, svými činy charakterizují společnost i dobu, spojitost s prostředím

 

4.   realistický obraz soudobé společnosti – autor ironizuje měšťácké prostředí; odhalení úpadku citů a mravnosti  (na individuálních osudech postav) – ztráta iluzí a zkáza charakterů

       kritika společnosti, v níž není místo pro cit a poctivost; jakýkoli cit, je-li upřímný a otevřený, je považován za slabost; lidské vztahy a mravní hodnoty přepočítávány na majetek, peníze

 

5.   mistrovská kompozice: zápletka, konflikt, narůstá dramatičnost

       popisy prostředí: důkladnost, smysl pro detail (budovy a okolí, ulice, zařízení bytu)

       množství postav důkladně propracovaných; prolínání osudů

 

       výrazné charakteristiky: vdova Vanquerová – ”má tvář zestárlou, tlusťoučkou, z jejíhož středu ční nos jako zobák papouška; její postava je vypasená jako kostelní myš”

       realistický román encyklopedický

 

       jazyk – charakterizuje postavy z různých prostředí (zvl. v dialogu), využití výrazných přirovnání, vysoký podíl přídavných jmen