Jan Amos Komenský


Labyrint světa a ráj srdce (1623)

   Poutník hledající smysl světa a bytí je provázen dvěma neodbytnými průvodci - Všezvědem Všudybudem a Mámení Mámilem. Každý máme na očích "brýle mámení" se "skly domnění" a rohovinou zvanou zvyk. Poutníkovi je nasadily "křivě jaksi", může a chce se vlastníma očima dívat. Z pohledu z vysoké věže se svět podobá městu s okrouhlými hradbami s ulicemi a "ryňky", jehož půdorys později autor sám i nakreslil. Lidé vstupují Branou života, ale vzápětí se Branou rozchodu obracejí do šesti hlavních ulic, které symbolizují stavy světa, řemeslníky, učence, duchovní, vrchnosti, rytířské válečníky, a také "stav domovní". Setkávají se na prostředním náměstí s hradem královny Moudrosti, "zvláštnější" lidé dosáhnou hradu Štěstí. Střídání zblízka viděných scén, dialogů i monologů v alegorické satirické nadsázce oživuje osobitý traktát a přibližuje ho dramatu, a to i hovorovými prvky jazyka jeho první, rozsáhlejší části, vlastního lidského labyrintu. Mámil s Všezvědem každý stav vychvalují, ale Komenský vidí, jak už v rodině a manželství "sladké s hořkým se mísí". Jak lidé namáhající se "do přetržení" mohou "svým pachtěním chleba sotva obhájiti". Vidí závist, řevnivost, faleš a mamonářství, které zapomíná na duši. Nejvíce se věnuje nejrůznějším skupinám učenců a vědátorů, které zblízka znal. Soudí jejiž hašteřivost, namyšlenost, úplatkářství, počínající už školními "exámeny", chlubivou okázalost jejich knihoven a povrchnost opravdových znalostí, autorství, které jen přelévají a ředí vědu z jedné knihy do druhé, náboženskou nesnášenlivost i rub života církví. Stav vrchnosti vidí duchovní žák Petra Chelčického v ostře ironickém světle. Zneužívání práva bezprávím, poměry za neomezené moci knížat a jejich úředníků, podlézavost lokajských nohsledů... A stav soldátskorytířský? "Šlapati dlážku, převěšovati dvě nohy přes koně, honiti chrty, zajíce a vlky, zavoditi sedláky do robot, sázeti je do věží..." Směšnohrdinský obraz nekončí ani návštěvou hradu Moudrosti či Štěstí. Jak pošetile je lidé chápou! Všude jen úlisnost, vzteklost, bitvy, pálení a jiné muky: "Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti!" volá Komenský. "Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smiluj se nade mnou býdným!" A tu slyší hlas: "Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře!" Až ve spojení s Bohem a Kristem nalézá křesťan svou hlubinu bezpečnosti.


  Labyrint světa a ráj srdce (1623)

 

alegorická skladba

 

1.    svět, 16. stol.

 

2.    obraz města (= světa), které prohlíží autor (poutník, vzdělanec), aby si vybral vhodné zaměstnání, poslání (smysl života); okrouhlé hradby a ulice s ”ryňky” (náměstí), vstupní Branou života a opačnou Branou rozchodu; 6 hlavních ulic – symbolizují různé stavy (i rodinný), řemeslníky, vědce, lékaře, soudce, vrchnost, duchovní, válečníky; hrad královny Moudrosti (přístupný všem, představuje pokladnu vědění) a hrad Štěstí (jen pro někeré); průvodci Všudybud a Mámení poutníkovi nasazují růžové brýle, (brýle ”mámení” se skly ”domnění”); on si je nasazuje nakřivo, aby viděl vlastníma očima, nezkresleně; vidí proto nedostatky, klam, podvod, závist, honbu po penězích, po snadném zisku a bezstarostném životě; v zoufalství nad ubohostí lidské společnosti utíká ze světa a na boží výzvu se uzavírá v ráji svého srdce, tj. v samotě a náboženském rozjímání (ve spojení s Bohem je hlubina bezpečnosti křesťana): ”Tisíckrát umříti volím, nežli tu býti!”

 

3.    poutník – vzdělanec (autor) a jeho touha po vědění, poznání (renesanční člověk)

       průvodci:   Mámení (zvyk přijímat bez uvážení cizí názory)

       Všudybud (zosobňuje lidskou zvědavost, radí k spokojenosti se vším, co spatří, ubránit se nepříjemnostem, nic tedy nekritizovat)

 

4.    ostrá kritika společenských nedostatků i církve, realistický obraz doby a smýšlení lidí

       (poutník odsuzuje mamonářství, řevnivost, závist, neupřímnost, úplatkářství, domýšlivost, vychloubačnost, povrchnost znalostí, prázdné fráze, náboženskou nesnášenlivost); stav vrchnosti kritizuje pro zneužívání práva bezprávím, neomezenou moc knížat, úředníků, podlézavost, byrokracii; stav vojenský kritizuje za nesmyslné vraždění, ničení životů a lidských hodnot, trápení vojáků i nevinných lidí; stav rytířský napadá pro rozmařilý život a zábavy

 

5.    forma satirické alegorie světa (bludiště, labyrint), traktát blízký dramatu

       využití nadsázky

       střídání scén, dialogů a monologů

       složitá souvětí (humanistické periody), v 1. části – lidském labyrintu i hovorové jazykové prostředky