Jan Neruda


Balady a romance

   Spolu s Erbenovou kyticí nejvýznamnější naše epická sbírka 19. století. Z 18 básní je jen málo kalsických balad s tragickým závěrem. Je to dáno Nerudovým optimismem i mimořádným darem hluboce lidského humoru. I baladické látky jsou jím nadlehčeny. V názvech Neruda pojem balady či romance zaměňuje, někdy s účinkem humorným (Balada rajská, Balada májová jsou tragédiemi jen žertem), naopak názvy Romance italská, Romance helgolandská překvapivě zesilují účin balad. Polovina básní má námět biblický či náboženský, ale motivovaný autorovým zájmem o to, jak v lidovém podání ztrácí dogma mystické rysy a naplňuje se životem.

   Balada pašijová líčí, že největší bolestí Kristovou není nevděk, záští, zrada, ale to, že pod křížem puká hořem srdce jeho matky. - Balada horská vypovídá o zázračné moci upřímné dětské víry. - Balada dětská je ze srdce psanou soustrastí při úmrtí dcery básníka Heyduka, hojivě polidšťující samu smrt. - Balada česká je romancí o krátkém, ale božsky krásném českém jaru, které lze chápat i symbolicky. - Romance o Černém jezeře je baladickou reflexí nad tajemně přitažlivou jezerní hlubinou, pod níž jeko by spaly dávné české hrdinské činy. - Romance o Karlu IV. - zlidovělá, mistrná charakteristika naší národní povahy obrazně vyjádřená nad číší vína rozhovorem Otce vlasti s panem Buškem z Velhartic. Duše českého lidu je navenek drsná, ale zvláštní, osobitá, jen je třeba poznat ji hlouběji. - Romance o jaře 1848 - vzpomíná na chvíle mladistvého opojení v roce krátké svobody, kdy "čas oponou trhnul - a změněn svět" a kdy se nadšeně bojovalo na demokratické ideály za demokratické ideály národní i všelidského.

   Romance italská - předvádí baladický, krutý výjev z bojů za sjednocení Itálie, kdy i Kristus stál pod červeným praporem svobody. - Romance helgolandská - skvěle pointovaná, v níž nelidská hrabivost piráta Johna způsobí nechtěnou smrt lupičova zetě. V Baladě zimní důvtipně gradovaný pohádkový výjev s třemi vyselci a čarodějem, posedlým svou kouzelnou mocí, vrcholí výrazem lidové víry v potrestání zla.

   Balada stará - stará je vybroušená tragická miniatura na erbenovský námět svobodné matky. Jejím základem je dialog matky a dcery sebevražedkyně, která s nemanželským děckem volá na boží soud svůdce - mlynáře. Balada tříkrálová - je romancí ironicky zpochybňující pravděpodobnost betlémské scény tří králů u malého Ježíška, syna tesařky, z kterého jednou vyroste monarchům nepříjemný apoštol svobody: "To se ví: přišli se slávou - jak odešli, se neví." - Romance štědrovečerní - líbezně hravé, žertovné zveršování myšlenky lidových betlémů, které jsou výrazen účinlivé lásky prostých lidí k chudému děťátku. Jeho rámcem je Petrův sen. Balada májová zachycuje dívčí kouzlení s prosbou k sv. Petronile o chlapce - přinejhorším třeba zrzavého. - Balada rajská je rozmarnou romancí o tom, že není věrných žen. Romancemi jsou i poslední tři "balady" věnované K. H. Borovskému, slávě české polky a družné svatbě v Kanaán: "Kde dobří lidé jsou, je vždycky dobře býti."


Povídky malostranské

   Jedna z nejpůsobivějších knih české povídkové tvorby pomáhá posud uchovat v dobré představě rázovitost Malé Strany na zlomu minulého století. Autor zde žil do r. 1870, všech třináct povídek má věrnost osobního svědectví. Nestárnou dík účastnému, dobrosrdečnému humoru místy s nádechem úsměvně satirickým, zejména v kresbě "honorace", v té době ještě silně němčící, klevetné, groteskně si "stoupající na špičky".

   Situaci přesně postihla už rozměrná první povídka Týden v tichém domě. Proti ní z kompozičních důvodů připojil Neruda i na závěr podobně pestré lidské hemžení v jiném činžovním domě. Některé z kratších povídek jsou osobními vzpomínkami psanými v první osobě (Svatováclavská mše, U tří lilií, Jak to přišlo, že...Rakousko nebylo rozbořeno). Jinde jej přes literární stylizaci poznáme za jménem Jana Hovory či Václava Bavora (Večerní šplechty, Týden v tichém domě). Nevtíravě vstupuje do většiny příběhů jako pamětník či pozorovatel. Obdivuhodné je jeho typizační, charakterizační mistrovství, tříbené postřehem žurnalisty a humoristy, čemu se - i s kresbou dobového prostředí - u autora učili generace spisovatelů.

   Týden v tichém domě: Rodina domácího Ebera si hraje na panstvo, skrývá, že si přivydělává šitím, marně hledí výhodně provdat dceru a pomlouvá "přátele", jen za nimi dveře zapadnou. Ale na prosté lidi, na Bavorovy, se hledí spatra, paní Bavorová doslouží k smrti staré panně Žanynce, ale místo v pohřebním kočáře patří paní hostinské:"Nu, já jsem snad přec měšťanka?!"

   Pan Ryšánek a pan Schlegl: "O věrném přátelství" bývalých přátel, které rozdělila láska a smířilo těžké onemocnění.

   Přivedla žebráka na mizinu, O měkkém srdci paní Rusky i Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku: O nenapravitelné lidské závistivosti vyjadřované ve škodolibých pomluvách, ubližujících až na život a na smrt.

   Večerní šplechty: Veselné, humorné studentské klípky hrstky mladíků na střeše domu v Ostruhové ulici.

   Doktor Kazisvět: mistrně psaný příběh o úděsných lidských počtářích, kteří zatratí jako kazisvěta lékaře Heriberta, když zachrání radu Schepelera před pochováním zaživa! Dědici, čekatelé povýšení se bouří, jásá jen domácí přítel Kejřík, že si nemusí brát milou vdovu.

   Hastrman: Citlivé zamyšlení nad tím, co je člověku v životě skutečným pokladem.

   U tří lilií: Jedna z vrcholnýćh sevřených próz o lidské otrlosti, kterou nepohne ani smrt. O dívce se "zlotřilou duší", která si odběhne z tancovačky a po chvíli se vrací s ledabylým vysvětlením: "Stalo se něco doma?" - "Matka právě zemřela."

   Svatováclavská mše a Jak to přišlo, že 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno - dvě líbezné humorné vzpomínky na klukovské představy a sny.

  Figurky: V rozmarném tónu líčené "slasti" studenta Krumlovského, který hledá klid - v činžovním domě. U záletné bytné,veselého malíře a škodolibého pisatele anonymů...


Povídky malostranské (1878)

   Jsou vlastně Nerudovými vzpomínkami na dětství a mládí, které prožil na Malé Straně. Nerudův otec zde provozoval malý krámek a Neruda měl mnoho času na pozorování obyvatel, kteří navštěvovali krámek, nebo kteří žili v Nerudově sousedství. Byli to zejména obyčejní lidé, vyhýbal se popisu bohatých lidí a lidí vysoce postavených, kteří však na Malé Straně také žili. Ne vždy končí příběh povídky dobře, Neruda si na rozdíl od svého předchůdce Hálka dal záležet i na realistickém vykreslení hrdinů a příběhů. S hrdiny jsme v povídkách seznamováni nejprve zevrubně, ale postupně nás Neruda seznámí i se zdánlivě skrytými vlastnostmi hrdiny. Chtěl tak poukázat na to, že člověk se na první pohled může zdát například bezcharakterní, ale při bližším seznámení s osobou zjišťujeme, že je mnohdy lepším člověkem než ten, který se na první pohled leskne dobrotou. Kniha se skládá celkem z 13 povídek, přičemž první a poslední se od ostatních liší jak délkou, tak obsahem(mají charakter mozaiky).  

TÝDEN V TICHÉM DOMĚ

   Autor vstupuje do malostranského činžovního domu a postupně nám popisuje všechny jeho obyvatele. Přichází na to, že život v tomto domě není ani zdaleka tak jednotvárný a nudný, jak se domníval, ale že je plný života a svérázných obyvatel.

PAN RYŠÁNEK A PAN SCHLEGL

   Příběh dvou odvěkých nepřátel, kteří se pohádali kvůli jedné ženě a od té doby spolu po 11 let ani nepromluvili, přestože pravidelně navštěvovali stejnou hospodu. Každý seděl na opačném konci hospody a viditelně si byli navzájem trnem v oku. Jednoho dne však starý pan Ryšánek těžce onemocněl a přestal navštěvovat oblíbenou hospodu. Pan Schlegl zpočátku vypadal, jakoby mu bylo lhostejné, co se s jeho odvěkým nepřítelem děje. Dokonce se zdálo, že trochu pookřál a že se zbavil starosti. Pan Ryšánek se však uzdravil a stalo se něco neočekávaného. Pan Ryšánek jednoho dne opět přišel do hospody a chtěl si zakouřit. Zjistil však, že si zapomněl tabák. Poslal tedy sklepníka pro tabák, ale v tom okamžiku se k němu přiklonil pan Schlegl a nabídl mu svůj. Pan Ryšánek sice odmítl, ale od té doby sedávali spolu u jednoho stolu a vedli spolu čilý hovor. Pryč byla odvěká nenávist. 

PŘIVEDLA ŽEBRÁKA NA MIZINU

   Povídka vypráví o žebrákovi jménem Vojtíšek. Neodlučitelně patřil k Malé Straně a dokonce se těšil jakési vážnosti. Jednoho dne si však k němu přisedla žebračka zvaná Miliónová baba a vyznala se Vojtíškovi, že ho má ráda, jestli si ji nechce vzít. Vojtíšek však rázně odmítl a od té doby se začaly po Malé Straně šířit podivné zvěsti o bohatství pana Vojtíška, že prý má na druhé straně řeky dva domy a dvě dobře provdané dcery a že si z obyvatel Malé Strany dělal blázny. Většina lidí těmto řečem uvěřila. Netrvalo dlouho a pan Vojtíšek byl úplně bez prostředků. Jednoho mrazivého rána ho našli zmrzlého jen ve starém, roztrhaném oděvu.     

DOKTOR KAZISVĚT

   Příběh doktora jménem Heribert, který byl na Malé Straně znám pro svou velmi samotářskou povahu a nikdo mu neřekl jinak než doktor Kazisvět. Byl sice doktorem, ale nikoho neléčil. Lidé si mysleli, že je to pod jeho úroveň a proto se netěšil přílišné oblibě. Jednoho dne se však konal pohřeb rady Schepelera a při pohřebním pochodu se rakev zvrkla, spadla na zem a z ní se vysmekla nebožtíkova ruka. Doktor Heribert stál zrovna nejblíže, chtěl ruku vrátit, ale zjistil, že rada žije. Ujal se jeho léčení a ukázal se jako dobrý člověk v kontrastu s příbuznými, kteří se pouze těšili na dědictví a pro které smrt příbuzného byla vedlejší. Doktor Heribert se stal váženým občanem, ale nechoval se podle toho a zůstal až do smrti doktorem, který se vyhýbá lidem.

JAK SI NAKOUŘIL PAN VOREL PĚNOVKU

   Tragický příběh obchodníka plného nadějí, který přišel Na Malou stranu a zařídil si tu malý krupařský krámek. Lidé na Malé Straně však byli zvyklí na staré krámky a  neviděli rádi nového obchodníka, který navíc nepocházel z Malé Strany. Uplynulo už dosti času od otevření krámku, ale zákazníci ne a ne přijít. Pan Vorel byl velmi nešťastný jeho jedinou útěchou bylo kouření pěnovky. Kouř, který se valil z jeho krámku odradil i poslední zákazníky. Situace se pro pana Vorla stávala nezvládnutelnou a jednoho dne byl nalezen oběšen ve svém krámku.    

U TŘÍ LILIÍ

   Tato povídka poukazuje na to, že ne každý hezký a okouzlující člověk je charakterní a naopak.

JAK TO PŘIŠLO, ŽE DNE 20. SRPNA 1849, O PUL JEDNÉ S POLEDNE, RAKOUSKO NEBYLO ROZBOŘENO

   V tomto příběhu se Jan Neruda vrací do svého dětství a poukazuje na to, jak zkreslené má dítě nebo mladý člověk představy a jak rychle mohou jeho plány zkrachovat.

SVATOVÁCLAVSKÁ MŠE

   Opět vzpomínka na dětství, kdy se Jan Neruda vydal do kostela v domnění, že zahlédne svatého Václava sloužit mši.

HASTRMAN

    Příběh pana Rybáře, který byl pro svůj vzhled a jméno nazýván Hastrmanem. Jeho velkou zálibou bylo sbírání barevných kamínků, o kterých si vždy myslel, že mají velkou cenu. Mluvilo se o něm jako o bohatém člověku a pan Rybář si myslel, že právě pro jeho bohatství se k němu nejbližší příbuzní a ostatní obyvatelé chovají tak uctivě. Jednoho dne se však vypravil do města za gymnazijním profesorem Mühlwenzelem se svými kamínky, aby se dozvěděl jejich skutečnou hodnotu. Návštěva byla krátká - kamínky neměly žádnou cenu. Pan Rybář je zdrcen, avšak jen do té chvíle, co se dozví od blízkých, že ho nemají rády pro jeho kamínky, o kterých stejně věděli, že nemají cenu, ale pro jeho samého jako člověka a dědečka.   

O MĚKKÉM SRDCI PANÍ RUSKY

   Příběh staré paní Rusky, která po smrti svého manžela měla jedinou radost a starost - chodit na funusy. Nebyla však příliš vítána, neboť svým nevybíravým jazykem často nebožtíky urazila. Přestože to byla většinou pravda a paní Ruska byla dobrého srdce, jednoho dne byla z funusu obchodníka Velše pro urážky odvedena strážníky. Brzy byla propuštěna, ale pod jednou podmínkou - už nikdy se nesmí objevit na žádném funuse. Paní Ruska sice slíbila, ale prodala svůj byt a nastěhovala se do takového, aby každý funus musel projít pod jejím oknem. Pokaždé si potom stoupla před okno a plakala.

FIGURKY(poslední povídka)

   Mladému studentu práv Krumlovskému zbývá k získání doktorátu již jediné přezkoušení. Hledá tedy klidné místo na studium a rozhodne se pro Malou Stranu. Zjistí však, že Malá Strana není ani zdaleka tak klidné místo, jak předpokládal. Neustále je vyrušován od studia čilými obyvateli Malé Strany, které nazval figurky.

VEČERNÍ ŠPLECHTY

PSÁNO O LETOŠNÍCH DUŠIČKÁCH


Povídky malostranské (1878)

 

sbírka povídek (13), původně vydávané časopisecky

 

1.    Malá Strana v Praze z dob Nerudova mládí (1. pol. 19. stol.) autobiografické rysy

 

2.    obraz svérázného a neproměnného, strnulého způsobu života Malé Strany; v popředí typické postavy, a to příslušníci drobné buržoazie, živnostníků nebo chudiny (žebráci); nechuť ke změnám, události a konflikty; zájem o městské prostředí

 

3.    Týden v Tichém domě – úvodní, nejrozsáhlejší povídka, život obyvatel měšťanského domu – hokynářská rodina Bavorova se synem Václavem, praktikantem, propuštěným z úřadu pro zápisky, v nichž posuzoval spoluúředníky, a napsal článek do novin; rodina domácího Ebera (šijí vojenské prádlo na výdělek, maloměšťácké chování); starý mládenec doktor Loukota; pohřeb staré panny Žanýnky, svatba Josefinky a strojmistra Bavoráka

       Pan Ryšánek a pan Schlegl – nepřátelství bývalých přátel (kvůli lásce k jedné ženě, jež si vzala pana Schlegla, ale po porodu zemřela); sedávali 11 let u téhož stolu v hospodě, ale nepromluvili; usmíření až po dlouhé nemoci pana Ryšánka

       Přivedla žebráka na mizinu – o žebráku Vojtíškovi, který byl znám po celé Malé Straně; za to, že odmítl žebračku ”babu miliónovou”, ze závisti rozšířila pomluvu, že je bohatý; lidé si ho proto přestali všímat, nic mu nedávali; nalezli ho pak zmrzlého

       O měkkém srdci paní Rusky – chodila na všechny pohřby plakat a pomlouvat, až jí to policie zakázala

       Večerní šplechty – rozhovory studentů na střeše domu v Ostruhové ulici; postava autora (Hovora)

       Doktor Kazisvět – příběh lékaře Heriberta, samotáře, který nikoho nechtěl léčit; při pohřbu rady Schepelera náhodou zjistil, že není mrtvý, a zachránil ho, ale zkazil radost dědiců i vdovy (viz přezdívka a titul); lidé ho obdivovali, ale on je dál odmítal a neléčil

       Hastrman – příběh pana Rybáře (přezdívka podle zeleného fráčku), který má sbírku domnělých drahokamů (ve skutečnosti polodrahokamů); když pozná svůj omyl, je zoufalý, že ztratí přízeň svých blízkých; je však zetěm ujištěn, že ho mají rádi i bez bohatství

       Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – krupař Vorel se přistěhoval na Malou Stranu a zřídil krámek; nikdo však od něho nechtěl kupovat (je cizí, mouka je prý cítit kouřem); spáchal sebevraždu

       U tří lilií – romanticky laděný příběh, který prožívá básník (autor) – o dívce, jež v hospodě tančí; dostává zprávu, že jí zemřela matka, ale pokračuje dál v zábavě; lidská otrlost, kterou nepohne ani smrt

       Svatováclavská mše – vzpomínka autora na mládí; nechal se zavřít na noc do svatováclavského chrámu, aby se přesvědčil, zda sv. Václav bude o půlnoci sloužit mši, ale všecko zaspal

       Jak to přišlo ... – příběh z dětství, kdy se s kamarády domluvil, že zničí Rakousko; utvořili tajný spolek, vypracovali tajný plán dobytí Prahy, koupili si pistoli a všechny peníze dali hokynáři Pohorákovi na střelný prach; ten peníze propil, a tak zachránil Rakousko

       Psáno o letošních Dušičkách – o tlusté slečně Máry, která zůstala starou pannou; kdysi jí písemně vyznali z žertu lásku kupec Cibulka a rytec Rechner, ale pak zase ustoupili (prý z vzájemné ohleduplnosti); Máry jim oběma na Dušičky dává na hrob věnec

       Figurky – advokátní koncipient Krumlovský chce složit advokátskou zkoušku a přestěhuje se na Malou Stranu, aby mohl studovat. Ale lidé v domě – figurky – jsou tak zajímaví, že ho rozptylují. Bydlí u záletné konduktérky, je vyzván nadporučíkem, kerý za ní chodí, na souboj a obstojí v něm, žije tu malíř Augusta, jeho manželka, která šišlá, když mají peníze, Provazník píšící škodolibě anonymní dopisy atd.

 

4.   realistický obraz života, kritika maloměšťáctví a jeho projevů (nadřazenost, pokrytectví, vypočítavost, touha po majetku, pomluvy, lidská lhostejnost – příčiny tragédií); bez idealizace

       některé povídky laděny vážně, jiné humorně až satiricky; buď líčena řada postav nebo jen jedna scéna; úsměvná ironie

       postavy středních městských vrstev, podivíni nebo žebráci

 

5.    forma – převaha povídek, ale i novely (Hastrman, Doktor Kazisvět), využití formy dopisu (Psáno ...), deníku a zápisníku (Figurky); umění vypravěčské a charakterizační i popisné;

       podobná kompozice obou novel (od detailního popisu a charakteristiky postav k zmínce o počasí, pak následuje vlastní příběh vysvětlující přezdívku; překvapivý závěr a doklad osobního vztahu autora k postavám; autobiografické rysy

       jazyk – lidový, prostý i nespisovný   lidovost, funkce charakterizační