Jan Werich, Jiří Voskovec


Osel a stín

  Jako základ k této hře posloužil prasta Lukianův příběh o řeckém městě Abdéře, kde si volí soudce s krásným tenorem (všechny pře jsou zahajovány soudcovou árií) a zavírají oči nad jeho smyslem pro spravedlnost. V této hřeje podán obraz podobné společnosti. Vůdci protichůdných stran tvrdě obhajují své názory,jejich kariéra vzstá. Dojde-li však k jejich ohrožení, neváhají zapomenout na předešlá stanoviska, spojí se a bezohledně kráčejí společnou cestou. Na lid, o kterém tak ohnivě hovořili, neberou ohled.

   Autoři poukazují na slabosti demokracie, varují před nebezpečnou obratností a nelidskou bezohledností, před hrozbou fašistické diktatury, naopak vyzdvihují zdravou živelnost skutečného lidu.

   Na počátku hry představují autoři tzv. vyšší společnost, jež se nachází na večírku u manželů Hippodromoch při příležitosti prvního ročí jejich sňatku. Vidíme faleš a pokrytectví, pozván je i Kontokorentos, bývalý manžel Hippodromovy ženy

   Hekatomby a největší politic Hippodromův odpůrce, dále Rekordikles, znamný sportovec, zároveň však milenec Hekatomby i Synekdochy (Žena Kontokorenta), a další.

   Na tržišti se hádá zubař Nejezchlebos, kte přijíždí vybrat honoráře od kramářů, a majitel najatého osla Skočdopolis. Zubař během poledne ulehne do stínu vrženého od osla, za což majitel požaduje zvláštní nájemné. Spor se dostane až před nerozhodného soudce, obě strany získávají advokáty. Hippodromos (soc. demokrat. smýšlení) zastupuje zubaře, obhajuje názor, že stín je bezplatný. Kontokorentos hájí práva majitele (nebýt osla, nebyl by ani stín), s úsvem proklamuje svobodu podnikání, s mž úsměvem se ale zbavuje přebytečných otroků ze sch líhní. Oba advokáti ze zištných důvodů rozvinou síť intrik, Kontokorentos zařizuje propuštění zubaře z vězení, chce zapálit radnici a za Rekordiklovy pomoci vše na zubaře svést...

   Mezitím se zubař s majitelem udobří, chtějí spor zrušit a vrátit osla. To však advokáti nepřipustí, ohrozila by se tak jejich politická kampaň. Skočdopolis a Nejezchlebos usoudí, že nebude-li osel, nebude ani spor. Proto jej zabijí. Advokáti jsou zdrceni. Kontokorentos přichází s návrhem: „Hippodrome, vy dokážete fanatizovat, já dovedu počítat. Spojme se, než přijdou lidi a bude pozdě." Stáhnou osla a oba si vlezou do jeho kůže. „Osel" promlouvá k lidu: Nastává etí říše! Říše Osla a Stínu! Jen stará čistá abdérská rasa bude žít..." Lidé jásají. Přichází bůh Dionýsos a zakazuje oslavy osla, způsobí zatmění Slunce. Stín zmizí. Lidé se ptají: „K čemu je teď osel?" Skočdopolis a Nejezchlebos odpovídají: K jídlu, čeládko hladová! Na guláš a do salámů!" Na scénu opět padá světlo. Všichni ohlodávají kosti z osla, kte zmizel.


Těžká Barbora

   Tato Hra je varováním před hrozbou domácího i zahraničního fašismu. Jako hlavní hrdina zde vystupuje prostý, statečný lid, jež je odhodlán bojovat proti fašistické agresi i těm, kteří zaprodávali republiku.

   Yberlanďané shromažďují vojsko a hledají záminku, aby mohli napadnout mírumilovné město Eidam. Vymyslí plán. Důstojník Peter vstoupí jako vznešený cizinec do Eidamu, naváže kontakty se spřáteleným zámeckým pánem a převeze tajně koňským povozem dělo (Těžkou Barboru) k hranicím, které patří Yberlanďanům. Tam bude fingovaně přepaden dvěma lupiči a tím je zajištěna záminka ke vstupu vojsk na eidamské území. Tak se také stane. Všechno ale zkomplikují hloupí žoldáci, kteří řádně svůj úkol nepochopí, důstojníka opravdu zajmou, omráčí, svážou a ujedou s povozem do Eidamu s cílem zpeněžit náklad. Žoldnéři nevědí, že se snaží prodat dělo. Postaví vůz před starostův hostinec.

   Vrchnost si povozu téměř dva dny nevšímá, všichni vyspávají „opici“ z bujarého celonočního veselení s cizincem (důstojníkem). Lidem povoz překáží a žádají starostu o odklizení. Obsah nákladu nikdo nezná, proto je bedna rozbita. Objeví v ní dělo. Vážení občané města pokují o tom, co s ním. Jeden chce ulít mírový zvon, druhý střílet o poledni a hejtman chce svoji sochu. Nakonec je pozván slavný umělec (převlečený důstojník), aby vytvořil malé dělo, na kterém bude sedět hejtman se zvonem v ruce. „Umělec“ vyhodí do vzduchu radnici, je však přistižen žoldáky a jeho totožnost je prozrazena. V tu dobu přichází učitel a zpívá kritickou píseň na zdejší vrchnost.

   Zámecký pán schová důstojníka a donutí radní (vyhrožuje prozrazením různých tajností) k tomu, aby odsoudili oba žoldáky a učitele k smrti. Žoldáci byli přece yberlandští, tím by byla opět vytvořena záminka ke vstupu vojsk.

   Vězňům se však podaří utéci a varovat lid před blížícím se vojskem. Lid povstane a s pomocí Těžké Barbory ( jako náboje slouží ztvrdlý sýr sýraře Krištofa) rozpráší nepřátelské vojsko. Propustí důstojníka se vzkazem, že mají Yberlanďany rádi, protože mají rádi všechny lidi, ale zasahovat si do svých záležitostí nedají.