Jaroslav Hašek


Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

  Švejk hnaný do války se tváří, jako by plnil i nejhloupější rozkazy " až do roztrhání svýho těla ", ale už to vyvolává smích a zesměšňuje poměry ve válčícím Rakousku-Uhersku. Když Švejkovi " přinesly vyrozumění, že se má za týden dostavit k prohlídce ", opatří si k revmatismu invalidní vozík i berle a nechá se paní Müllerovou strkat na vojnu za křiku " Na Bělehrad ! " Narůstající zástup kolem se pochopitelně baví. Švejk má za ušima, ví kdy dělat hloupého. (" Já jsem ouřední blb. ") Tak se prošvejkuje policejním ředitelstvím ,komisí soudních lékařů, blázincem - Hašek jako anarchista a bohémský bouřlivák ta prostředí osobně poznal. Jedinečně podán je Švejkův pobyt mezi simulanty. Když je týrali nelamentuje : " Nešetři mě, " vybízel pochopa, který mu dával klystýr ... " Mysli si, že na takových klystýrech stojí Rakousko, a vítězství je naše. " A tek ho čeká i vojenská věznice, garnizón, kde se právě svým chováním zalíbí polnímu kurátovi Otto Katzovi, který nakonec prohraje svého sluhu v kartách ve prospěch nadporučíka Lukáše.

   Samotný děj nemá klíčový význam. Švejk to nakonec " zavaří " i novému pánu, a tak posléze, bloudně směrem na západ, ocitne přece jen na východní frontě. Těžiště knihy tvoří stovky veselých historek, pro něž měl Švejk - a ovšem sám Hašek - přímo geniální paměť. Smějěme-li se co chvíli, uvědmíme si vposled, že Haškův humor roste v podstatě ze smutného až tragického podhoubí.

   Spisovatel vytvořil celou škálu typů od pasivního Balouna přes rváče Vodičku, který si vybíjí zlost na Maďarech, až po bystrého jednoročního dobrovolníka Marka, který jde proti rakušanství programově. A stejně tak i přehlídka oficírů - od omezeného horlivce kadeta Biegla přes směšného záložáka, gymnasijního profesora Duba, který si stoupá na špičky se svým : " Vy mě ještě neznáte ! Vy mě ještě poznáte ... " jeko dřív ve škole. Lukáš je obojetník : " Buďme Češi, ale nemusí o tom nikdo vědět. " A tupý hejtman Ságner je ochoten nechat padnout celé " kumpačky " pro vlastní povýšení.

   Švejkovská tradice často pomáhala, občas se nám i plete do cesty tam, kde je to na škodu.


Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

   Kniha byla vydána ve 4. dílech. První díl rozsáhlé povídky má název V zázemí. Hašek ukazuje na postavě Švejka typ člověka chytráka, který způsobuje zmatek v Rakouské armádě a nemůže pochopit zásady vojenské služby. Tento voják je často pronásledován, ale vždy vyvázne díky své vychytralosti. Vydává se za pitomce, útočí proti třídnímu zřízení a nebojí se odplaty. Švejk je tichý, skromný, hrdinný a statečný muž, kdysi obchodník se psy. Byl vojenskou komisí prohlášen za blba. Jednou přišel do hospody U Kalicha, kde rozprávěl hostinský Palivec se strážným Bretschneiderem. Švejk se také zapojil do hovoru. Prohlásil, že bude brzy válka a strážník ho zatkl. Zavřeli ho do cely se šesti vězni. Byl předveden a prohlásil, že byl „ouředně“ prohlášen za blba. Podepsal udání a ráno ho odvezli k trestnímu soudu a odtud k soudnímu lékaři. Komise se shodla, že Švejk je notorický blb a idiot a poslala ho do blázince. Tam ho uznali za simulanta mdlého rozumu a propustili ho. Vrátil se ke své posluhovačce paní Múllerové. Švejk trpěl silným revmatismem, a proto když dostal vyzvání na vojnu, pání Múllerová ho vezla na vozíku. Považovali ho za simulanta a dali do věznice. Dozor nad ním měl Otto Katze, který si ho oblíbil a udělal si z něho sluhu. V době války sloužil s knězem mši a chodil zaopatřovat. Kněze si znepřátelil, když ho porazil v kartách. Chtěl svému pánovi Lukášovi udělat radost, a proto ukradl psa, který patřil nadřízenému veliteli pana Lukáše. Oba byli potrestáni. Kniha je satirou na celý imperialistický režim.


  Osudy dobrého vojáka Švejka (1921–1923)

 

satirický humoristický román (zpočátku v sešitech na pokračování); ilustrace Josefa Lady

 

1.    Praha po sarajevském atentátu, zázemí i fronta, 1. světová válka

 

2.    1. díl: V zázemí – Švejk na frontu (vozík tlačený paní Müllerovou), před odvodní komisí, v blázinci, ve vojenské nemocnici, ve službách polního kuráta Katze, sluhou nadpor. Lukáše

       2. díl: Na frontě – pěšky k posádce, setkání s poručíkem Dubem, cestování z místa na místo

       3. díl: Slavný výprask – cesta vlakem do Uher, přes Slovensko do Polska, do předních pozic rakouské armády, na srbské a ruské frontě

       4. díl: Pokračování slavného výprasku – nedokončen, Švejk náhodně padl do ruského zajetí, návrat k své marškumpanii

 

3.    postavy oddaných služebníků režimu:

       poručík Dub – bývalý gymnazijní profesor, ztělesnění zla, podlosti, povýšenectví, lidské malosti; jeho směšnost

       kadet Biegler – omezený horlivec, chorobně ctižádostivý

       hejtman Ságner – tupost, hloupost, bezmezná ctižádostivost

       nadporučík Lukáš – obojakost, vypočítavost, přetvářka i dobrosrdečnost, sleduje své zájmy a prospěch;

       polní kurát Otto Katz – opilec, pokrytec, snaha vyhnout se vojenské službě

 

       v protikladu k nim – lidové postavy (lidový odpor k válce a násilí), např. hostinský Palivec, paní Müllerová

       hlavní postava –voják Švejk: dvojakost – genialita × idiotství; chytrák, neustále aktivní, rafinovaný, nic ho nevyvede z míry, překvapivě obratně se vyrovná s každou situací, klidný ”moudrý blázen” × předstírá prostoduchost, loajálnost, uvádí k absurdnosti všecky zájmy státu, zákony, rozkazy) – ”prostomyslný dobrák”

       ð   destruktivní typ, vytváří zmatek, rozklad vojska zevnitř, dezorientace; obrana proti nebezpečí, pocit volnosti i v nepřátelské společnosti

       ð   internacionální typ, dobově podmíněný (prohraje válku tomu, kdo ho do ní pošle)

 

4.    obraz nesmyslné a kruté války, ničemnosti a surovosti

       geniální satira na rakouský militarismus

       výsměch prohnilosti rakouské monarchie

       zdravý rozum prostého člověka × nesmyslnost války, ponižování člověka

 

5.    forma – nedějová, uvolněná (volně přiřazované dějové epizody), v popředí Švejkovy rozhovory a vyprávění (osudy, zážitky)

       jazyk – obecná čeština, vojenský slang, argot, vulgarismy (funkce charakterizační), zkomolená němčina, hra se slovy; dokumentaristické postupy – citace vojenských rozkazů, předpisů, novinových článků a vyhlášek; písně, přísloví, průpovídky; živě hovorový spád

       groteska – maska groteskního idiota, mystifikátora a nezodpovědného vojáka; humor hrubý, tragický, absurdní (obrana i ochrana)

       komika – ironie, parodie, posměšné napodobování, kontrasty, nadsázka, výmysly, situační humor; neobvyklá spojení slov, asociace