Jaroslav  Seifert


Maminka

   Vzpomínky na domov dětství; upřímný synovský cit lásky, trvalé životní hodnoty

 

První dopis mamince

 

Už vím. dám dopis na zrcadlo

či do košíčku na šití,

však žel dosud mě nenapadlo

co psát, jak dopis začíti.

 

Maminko moje milovaná,

a v zubech konec násadky,

přemýšlím; stránka nenapsaná

čeká a čeká na řádky.

 

Přeji Ti dnes v den Tvého svátku

- ve slově Tvého velké T -

no vida, už mám druhou řádku

a pokračuji ve větě:

 

štěstí - po t se píše ě -

a zdraví - a pak selhává

už nadobro má fantazie,

tak přízemní a kulhavá.

 

A trhám papír, muchlaje ho

- maminka stojí nad válem

a chystá něco voňavého -

tu v odhodlání zoufalém

 

přibíhám k ní, tiskne mě k sobě,

očima mlčky ptá se mě.

Pak zamoučněné ruce obě

zvedly mě rychle se země.