Josef Kajetán Tyl


Jan Hus (1878)

 

historická hra

 

1.    Praha, doba konce 14. stol.

 

2.    Husovo úsilí dobrat se pravdy, kritika společnosti a církve; neohrožený boj s nepřáteli, úsilí o svobodu (aktualizace); Hus ve vězení v Kostnici, jeho setkání s Janem Žižkou (proti historické pravdě)

 

3.    Husovi přátelé: Jeroným Pražský, Jan Žižka, český vlastenec Hanuš z Chlumu

       Husovi nepřátelé: Štěpán Páleč (kdysi Husův přívrženec) – zrádce, věrolomný císař Zikmund, kardinál Petr Angeli – sebevědomý, bezohledný

       Jan Hus – sice historická postava, ale odhodlaně a skutečně vyslovuje požadavky a cíle národa v současném boji, tj. v r. 1848; osobní hrdinství, zásadovost

 

4.    autorovi nešlo o obraz Husova osobního osudu, ale o výraz spontánní revoluční rozhodnosti, naléhavosti a odhodlání proti ústupnosti a kompromisům; vliv revolučních, národně osvobozeneckých a demokratických tradic (v minulosti je poučení pro současnost); výzva k aktivitě (program revolučního roku 1848)

 

5.    metoda historické analogie


Kutnohorští havíři

  Kutnohorští havíři je první sociální drama J. K. Tyla. Podnětem není jen stávkové hnutí, ale i stávka smíchov-ských tiskařů v roce 1944. Ministr Beneš stále horníkům snižoval mzdy a horníci byli stále nespokojenější. V čele stál nejstarší horník Opat, na kterého horníci neustále doráželi, aby netrpěl návštěvy Benešova synka Hynka u své dcery. Po neustálém snižování mezd se vypraví delegace horníků v čele s Opatem k ministrovi. Ten však zástupce již zpět nepustil, zatkl je a nechal popravit. Vít, jeden z horníků, uprchl z vězení. Vyřídil Anežce pozdrav od otce a zároveň ji požádal o ruku. Anežka opět odmítne. Hynek se přichází s Anežkou rozloučit a odchází do ciziny, aby odčinil jednání a pověst otce. Anežka odchází do kláštera.


Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud (1847)

 

historická hra, 5 jednání

 

1.    Kutná Hora, bouře havířů na konci 15. stol; inspirací byly stávky smíchovských havířů a tiskařů kartounů v 40. letech 19. stol. (aktualizace námětu)

 

2.    nenávist havířů k útisku a nesmiřitelnost s vykořisťovateli; intriky městského písaře Rekordata a láska Anežky, dcery havíře Opata, a Hynka, syna mincmistra Beneše; nespokojenost havířů, snaha Opata vyjednávat, ale uvězněn; havíři shromážděni na vrchu Špimberku, nové vyjednávání, rukojmí a krvavý soud; Benešova smrt, loučení Hynka s Anežkou

 

3.    a)   svět havířů:

       Opat – starší havíř, usiluje o dohodu, jednání (nemá odvahu bojovat); ušlechtilý, zbožný kališník, poctivý, pokorný

       Vít – mladší havíř, přímý, smělý, statečný, bojovný zastánce práv havířů, vůdce havířské bouře, nebojí se krveprolití, vymůže na králi spravedlnost

       Šimon – Vítův pomocník, veselý, výmluvný, vznětlivý

       Holý – kolísavý typ, nerozhodný, věčně nespokojený

 

       b)   panský svět:

       Beneš z Veitmile, mincmistr – zpupný, proradný, mstivý, krutý okradač, sebevědomý; zneužívá svého postavení a důvěry krále

       Rekordat, městský kutnohorský písař – intrikán, škodolibý ironik, sebevědomý, podlézavý

       hejtman Oněk – ješitný, omezený, bezohledně zištný

 

       c)   král Vladislav II. Jagellonský – osobně nevystupuje, ale mluví se o jeho dobrotě (využíván zištnými lidmi)

       Anežka, dcera havíře Opata – nevidí společenské rozpory

       Hynek, syn mincmistra Beneše, bez předsudků svého stavu

 

4.    hra je historická jen svým tématem, ideově vyslovuje ideály bouřlivých let 1847–1848 (nesmiřitelnost rozdílných zájmů a názorů ð výzva k boji proti útisku a nesvobodě; sociální tendence; spor poctivé práce a vlastenectví s kořistnickým zneužíváním vysokého postavení, s lhostejností ke státu;

       spor lidové dobroty a důvěřivosti s panskou zlobou, podvody, korupcí a intrikami;

       úsilí o volnost, svobodu, o právo a spravedlnost

 

5.    jazyk prostý, svěží, výrazově bohatý; čerpá z lidové mluvy; každá z postav mluví řečí svého stavu, prostředí a povahy; hornická úsloví i odborné výrazy (havíři), náboženské obraty (Opat)

       řeč postav přizpůsobena situaci (Anežka jinak mluví s otcem, jinak s Hynkem či mincmistrem)


Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři

   Činohra o pěti jednáních. Hlavní osoby: Beneš z Vaitmile, jeho syn Hynek, Rekordat, písař na Horách, Prokop Kroupa, obecní Starší, Vít,.......

   Hra probíhala v roce 1493 za krále Vladislava Polského. Dcera opata, Anežka, se zamilovala do Hynka, syna Beneše z Vaitmile, vlastníka dolů. Opat chce, aby Anežka svou známost ukončila, protože je Hynek velmi hodný. Anežku miluje také Vít, horník, který vyrůstal bez rodičů. Havíři zahájili stávku a chtějí vyjednávat. Vaitmilec vyjednavače zatkl a také Anežku pokořil. Hynek chce, aby otec horníkům vyhověl, ale ten odmítá. Stávka je potlačena, hornící opouštějí své domovy, vrací se teprve, až Beneš umírá. Anežka odchází do kláštera, kde bude čekat, až se vrátí Hynek, který šel očistit své jméno od otcova pošpinění.

Strakonický dudák aneb Hody divých žen (1847)

   Odpolední listopadovou premiéru ve Stavovské divadle uvítaly publikum i kritika pochvalně. I kritický K. Havlíček pochválil v Pražských novinách, že Tyl zaujal celé hlediště a " nikdo neopustil divadlo nespokojen ". Lidé milují pohádky, ale tato hra mířila do života.

   Švanda má rád Dorotku, i ona miluje jeho, ale otec Trnka lásce nepřeje, dudák, který " nemá krajíc chleba jistého ", mu není vhod. Světák Šavlička," voják na dovolené ", prozradí, že ve světě " teď se vydělávají muzikou zlořečené peníze "! A tak náš muzikant odchází za štěstím. Na kraji lesa jej přemůže sen, to jeho matka, víla Rosava, touží, aby družky poznaly jejího syna, a protože " kdo pod korunou právem sedí, rád si prosem lidu svého hledí ", dostanou Švandovy dudy kouzelnou moc. - Švanda má úspěchy až "v neznámých zemích", že má i rozveselit princeznu Zuliku. To už se do jeho přízně vlísal jako sekretář Vocílka, příčinlivý jen pro sebe. Úspěch Švandu div nezkazí. Když se osm neděl nevrací, vydá se ho milá se starým Kalafunou hledat. Její kroky vede Rosava. Zastihnou Švandu bez peněz : " To jest - peněz jsem vydělal dost, ale to se ti sesype všude podivných lidí, ten chce to, ten chce ono - pak jsem musel dávat traktace - a pak mi peníze vylítaly. " - Švanda hraje u dvora před Zulikou a " její srdce takovou rozkoší naplní ", že dostane " rozkošný nápad. Vem si mě za ženu ! " Král nemůže dceři nic odmítnou, i Vocílka se přičiňuje, div že Švanda nekončí ve zlaté klícce. Statečná Dorotka za s Kalafunou proniká až na hrad, ale on se jich nezastane, když je stráž odvádí. Zasáhne Zuličin ženich Alamir a Švanda končí ve vězení. Ještě že " láska odolá i moci pekla ", synovi se zjeví matka Rosava, pomůže mu ven, i když se sama stává divoženkou. V jedné z nejpůsobivějších scén se domů vrací dobrák Kalafuna. Žena Kordula o něm nechce slyšet. Až když zacinká pytlíčkem tolárků. Tulák se dojatě výtá nejenom se čtyřmi dětmi, ale s celým svým starým, dobrým domovem. - Hůř pochodí Švanda. " Co chceš ode mne, " slyší Dorotku. " Ty by ses byl na to chladně díval, kdybych byla v tu chvíli umřela ! " Marně udobřuje, vysvětluje, a tak promluví furiant : " Teprve budu hejřit ... " Až nešťastná Rosava oblomí ušlechtilou, ale hrdou dívku. Vžďyť Švandovi hrozí nebezpečí : O půlnoci, na popravišti, kde bude hrát " hodům divých žen " ... Do Ďábelského reje - " Ve jménu Páně ! " zasáhne Dorotka a vyvleče dudáka z kola duchů. A zatímco Vocílka krade dudy, co už ztratily čarovnou moc, obejmou se Švanda s Dorotkou a s matkou, jejichž veliká láska dojme i královnu víl Lesanu, která z Rosavy snímá prokletí.

   Tyl dal hře vtipné, jadrné dialogy i vznešené verše promlouvajících víl, děj zpestřují kuplety s aktuálními postřehy a narážkami. Tak vzdává hold lásce, domovu, českému muzikanství, etice lidového myšlení. A dává podněty době, o níž platilo : " Železnice, parostroje, krámy, domy, fabriki, to teď rostlo jako z vody podle nové praktiky ".


Strakonický dudák

   Tato hra je vrcholem Tylovy divadelní tvorby. Tyl v ní znázorňuje lásku k rodné zemi a protestuje proti touze po cizině. Prolíná se zde opravdový život s pohádkovými prvky. Hlavní postavou je zde Švanda, dudák, chudý chlapec, který žije v malebné jihočeské vesničce. Švanda má rád svou milou, Dorotku, dceru hajného, který však jejich lásce nepřeje, protože Švanda je chudý prostý chlapec. O posvícení se Švanda dověděl od vojáka Šavličky, že ve světě lze snadno zbohatnout. Proto se s Dorotkou rozloučil a šel do světa. Při jeho pouti ho ochraňuje jeho matka Rosava, která prosí lesní panny, aby mu do dud daly krásu svých písní. Tak byla Švandovým dudům dána zázračná moc. Švanda přichází do bohaté země Turecké, kde potkává podvodníka Vocilku, který využívá jeho důvěry. Švandovi se podařilo pomocí svých dud rozesmát princeznu Zuliku a je bohatě odměněn. Zulika se má stát jeho ženou. Švanda zapomíná na Dorotku a domov a je jako omámený. Je uvězněn do vězení princezniným nápadníkem. Zaatím Dorotka se doma trápí, a protože jí zemřel otec, rozhodla se vydat za svým milým. Přemluví svého přítele houslistu Kalafunu a oba odcházejí hledat Švandu. Teprve ve vězení si Švanda uvědomil svou chybu. Pomůže mu jeho matka, která mu všechno řekne a chce ho osvobodit. Avšak Lesana, královna víl, ji uvrhne mezi divé ženy. Švanda sepomocí kouzelných dud a verné lásky Dorotky dostává na svobodu a vrací se domů. Opět se setkává s Vocilkou, který láká Švandu o půlnoci do lesa, a chce mu ukrást kouzelné dudy. Avšak divoženky Vocilku odlákají a Švanda musí hrát na divokém reji divoženek, které ho chtějí zahubit. Ale věrná láska Dorotčina vysvobodí Švandu z moci kouzel. Švanda odhodí své dudy, které tím ztrácejí svou kouzelnou moc. Společně s Dorotkou pak odchází do rodné vsi, kde šťastně obhospodařují hájovnu po otci. Také královna odpouští Rosaně, protože chápe její lásku k vlastnímu dítěti a opět ji přijímá ve své říši.


Strakonický dudák aneb Hody divých žen (1847)

  dramatická báchorka

 

1.    jižní Čechy, cizina i pohádkový svět; 1. pol. 19. stol.

 

2.    láska Švandy a Dorotky, ale překážky (Švandova chudoba, neznámí rodiče), Švandova cesta do světa za penězi s očarovanými dudami (poznal matku – vílu), setkání s Vocilkou, pod jeho vlivem i pro peníze zapomíná na domov a Dorotku, která ho s Kalafunou ve světě našla; Švanda uvězněn v pohádkovém světě krále Alenora a princezny Zuliky, okraden a zrazen Vocilkou; pomoc matky Rosavy, ale za to, že se prozradila, je královnou vil Lesanou vyhoštěna mezi divé ženy na tak dlouho, dokud některá dívka věrností nevysvobodí Švandu ze všech nebezpečí; Švandův návrat domů, Dorotčin hněv pro jeho zradu, Švanda o svatojanské noci hledá divotvorné koření lásky, oblouzen lesními pannami, zachráněn Dorotkou; kouzla mizejí, i Rosava zbavena trestu, Švanda se polepší

 

3.    postavy z dvojího světa (protikladnost)

       a)   české prostředí a lidové typy:

       Kalafuna – český muzikant, houslista, vlastenec (touha po domově v cizině), obětavý, neschopný zradit přítele; veskrze kladný typ, hotový charakter

       Dorotka – prostá venkovská dívka, dcera hajného Trnky, věrná moudrá, obětavá, statečná (šla pro Švandu do ciziny i na popraviště vysvobodit ho z nebezpečí

       Kordula – Kalafunova žena, starostlivá a pečlivá matka, ustaraná, pracovitá, dobrosrdečná, ale i svárlivá a žárlivá

       Švanda – ústřední postava s vlastnostmi dobrými i špatnými (jeho charakter se v průběhu hry vyvíjí směrem k dobrému); jeho chyby vyplývají z nezkušenosti a mládí – příliš důvěřivý, propadá touze po penězích, zapomíná na Dorotku, ale také podnikavý, dobrosrdečný, obětavý; v závěru hry projevuje národní hrdost (”V cizině jsem nebyl doma ...”, ”mým dudám se nevyrovná žádná muzika”.)

 

       b)   cizí svět:

       Pantaleon Vocilka – typ zcela záporný, je schopen každé špatnosti; zběhlý student, člověk bezcharakterní, vychytralý, zbabělý, prospěchář, příživník, darebák; ”světový Čech” – bez vztahu k vlasti, odrodilec

       voják Šavlička

       pohádkový svět: princezna Zulika, král Alenoros, princ Alamír – rozmarnost, bezcitnost, bezohlednost, nelidskost; v člověku vidí otroka nebo zdroj zábavy

 

       c)   svět víl:

       Švandova matka Rosava, královna vil Lesana

       spojitost s životem skutečných lidí (Rosava má lidské vlastnosti: matka ochránkyně); zosobněná česká příroda (vztah k matce = vztah k vlasti)

 

4.    oslava českého lidu, jeho síly, lásky, obětavosti, věrnosti, statečnosti

       nebezpečí odrodilství (vlastenectví, výchovné tendence obrozenské literatury)

       peníze porušují vztahy mezi lidmi (nadměrná touha po penězích)

       kritika příživnictví, bezcharakternosti, sobectví, nekritického obdivu k cizině

 

5.    jazyk – prostředek charakteristiky postav

       q světácký (komolení českých slov) – Vocilka

       q neživotný a strojený – Zulika, Alenoros, Alamír

       q jadrný český, lidový – Kalafuna, Švanda, Dorotka

       q poetický – víly (mluví ve verších)

 

       živé dialogy

       děj proložen písněmi:

          – vyznání lásky k vlasti (Na tom našem dvoře)

          – morálka založená na penězích (Peníze jsou pány světa)