Karel Čapek


Bílá nemoc

Hl. postava: dr. Galén
Vedl. postavy: baron Krüg, maršál

   Popudem k napsání tohoto dramatu z r. 1937 byl podle autorových slov "konflikt ideálů demokracie s ideály neomezených a ctižádostivých diktatur". Jistou zemi napadla epidemie bílé nemoci. Lékař Galén proti ní vynalezl účinný lék. Lék vydá jen tehdy, když se vlády zaváží, že již nikdy nebudou válčit. Hlava státu, v němž bílá nemoc vypukla - výbojný maršál - chce dobývat svět a před ničím se nezastavuje. Bílou nemocí je napaden hlavní zbrojař země baron Krüg. Galén jej odmítá léčit, dokud nebudou splněny jeho podmínky. Krüg žádá maršála, aby uzavřel mír. Ten však trvá na dalším zvýšení zbrojní výroby. Ani maršál nedonutí Galéna ke změně jeho stanoviska a i ve chvíli, kdy zpozoruje na sobě bílou skvrnu, fanatiky vyzývá k dalšímu výbojnému tažení. Teprve na naléhání své dcery a mladého Krüga, jehož otec se zastřelil, je ochoten uzavřít mír a splnit tak Galénovu podmínku, aby mohl být léčen. Galén přicházející k maršálovi je však ubit fanatickým davem, když odmítá provolávat slávu válce, a jeho lék je rozdupán. Čapek v předmluvě dodává, že tento tragický závěr není řešením, ale že "konečné řešení zůstává politickým a duchovním dějinám, na kterých nejsme angažováni jenom jako diváci, nýbrž jako spolubojovníci, kteří musejí vědět, na které straně světového dramatického konfliktu leží celé právo a celý život malého národa".


Bílá nemoc

   Bílou nemocí zobrazil Čapek německý fašismus, který se v té době rozšiřoval, zachvátil Německo i jiné státy a ohrožoval svět. Svět zralého násilí z války ukazuje Čapek na postavě Maršála. Touhu lidstva po míru vyjadřuje druhý hrdina Bílé nemoci – doktor Galén. Toto drama se odehrává ve městě, kde mnoho lidí zachvátí malomocenství. Ke dvornímu radovi, prof. dr. Sigelovi přichází doktor Galén s tím, že by chtěl léčit bílou nemoc na jeho klinice, neboť vynalezl lék. On to nechce připustit, ale když se dovídá, že je žákem Lilienthala, dovoluje mu léčit nemocné na pokoji č. 13. Jeho výsledky každého ohromí a všichni chtějí a žádají ho, aby vyslal lék. On však odpovídá, že jedině pod podmínkou, že nebude válka. Léčí pouze chudé, bohatí mají totiž vliv na vznik války. Na návštěvu do nemocnice přichází Maršál, ministr zdravotnictví a jejich doprovod. Rovněž obdivují úspěchy Galéna. Po jejich odchodu také přicházejí novináři, aby seznámili veřejnost s léčením bílé nemoci, a žádají Galéna, aby prozradil princip výroby léku. Ten však řekl, aby napsali, ža všichni mají být proti válce a ničení lidských životů. Když se ti dověděl dvorní rada, dal Galéna z kliniky vyhodit. Bílou nemocí onemocní i Krúg. Přichází převlečen za žebráka, neboť ví, že Galén by ho jako boháče odmítl léčit. Doktor ho však pozná a odmítá mu dát lék, i když mu slibuje miliony. Galén si dává podmínku, Krúg ma přestat vyrábět zbraně ve své továrně a nebude chtít válku. Zdrcený baron přichází za Maršálem, aby ho seznámil se stavem zbraní v jeho továrně. Sděluje mu, že je zasažen nemocí. Krúg chce Galenovu podmínku podstoupit, ale Maršál je proti. Protože Maršálovi záleží na Krúgovi, povolá Galéna a slíbí mu místo primáře. Galén odmítá a nechce ustoupit za své podmínky. Koncem jejich rozhovoru je Maršál ohromen zprávou, že se Krúg zastřelil. Maršál vyhlašuje válku. Mluví k zfanatizovanému lidu a se vzrušením se bije do prsou. Zjišťuje, že má místo na prsou bezcitné a že má bílou skvrnu. Nemoc stále postupuje a Maršál nakonec přistupuje na Galénovu podmínku. Doktor spěchá k Maršálovi, aby ho léčil, je však ušlapán lidem, který chce válku a ne mír. A tak zaniká naděje lidstva na zachránění se před válkou a strašnou bílou nemocí.

 


Bílá nemoc (1937)

 

drama o 3 dějstvích

 

1.    blíže neurčené místo, autorova současnost

 

2.    epidemie nebezpečné ”bílé nemoci” (přízrak fašismu) – podle malé bílé skvrny, která se zvětšuje; do tří měsíců se tělo zaživa rozpadá; účinný lék vynalezl jen dr. Galén, ale odmítá léčit ty, kteří ohrožují mír, připravují válku; léčí jen chudé; nemocí postižený zbrojař baron Krüg spáchá sebevraždu; když onemocněl i maršál, splnil Galénovu podmínku, aby mohl být vyléčen, ale bylo už pozdě – zfanatizovaný dav lidí volajících po válce lékaře ušlapal a lék zničil

 

3.    dr. Galén – představitel individuálního odporu (požadoval zastavit válku), jako lékař brání život; humanista, charakterově pevný a statečný; protiválečný postoj, neústupný, rozhodný, důsledný obránce míru; přezdívka ”doktor Dětina”; neoblomný, laskavý a člechetný

       zbrojař Krüg (symbolické jméno) a maršál – strůjci války, touha po moci, nadvládě, bezohlednost, nelidskost, zbabělost, neústupnost; nejvyšší cíl – fanatická víra ve své poslání

 

4.    autorovo varování před nebezpečím fašismu

       konflikt ideálů demokracie a diktatury, konflikt jedince a společnosti

       paradox: Galén přesvědčil vůdce války × ušlapán těmi, za něž bojoval

 

5.    živé dialogy, stejné promluvy – charakterizují postavy

       fantastický motiv

 


Krakatit

   Důležitou roli v tomto románu hraje třaskavina krakatit, o jehož výrobní recept mají zájem zbrojařské monopoly. Objevitel krakatitu, inženýr chemie Prokop, využil rozkladu atomu k vytvoření nové třaskaviny, která je mnohem účinnější a strašnější než všechny dosud vynalezené třaskaviny. Prokop v horečném blouznění prozrazuje tajemství vynálezci ing. Tomšovi. Zároveň ale pociťuje hrůzu, když si uvědomí, k čemu má být jeho hrozný vynález použit.


Krakatit

Hl. postava: ing. Prokop
Vedl. postavy: p. Tomeš, p. Carson, princezna Wille, kouzelný dědeček

   Inženýr Prokop vynalezl třaskavinu hrozivé síly - krakatit (název vytvořil Čapek podle jména indiánské sopky Krakatoa). Při vynálezu je zraněn a v horečce bloudí Prahou. Setká se s přítelem ze studií Tomšem, který ho ošetří a vyzví od něho chemické složení krakatitu. Neznámá krasavice v závoji předá Prokopovi pro Tomše, který mezitím odešel, balíček peněz a dopis. Prokop v mrákotách jede k Tomšovu otci, venkovskému lékaři a je ošetřován jeho dcerou Anči, kterou si oblíbí. Ředitel vojenské továrny na třeskavinu v Balttinu Carson vyláká Prokopa do Prahy a chce koupit jeho vynález. Prozradí Prokopovi, že Tomeš u něho pracoval. Prokop odjíždí do Balttinu, tam je však uvězněn a donucován k prodeji vynálezu. Vzdoruje nátlaku a zamiluje se do nemocné princezny Wille, která mu umožní útěk do Itálie. Tam potká diplomata d´Hemona - Daimona, který ho uvede mezi anarchisty. Ti ukradli Tomšovi trochu krakatitu, kterého se zmocnil v Prokopově laboratoři, a chtějí zničit svět. Prokop, Daimon a krásná dívka pochybné minulosti prchají na Daimonovo sídlo. Odtud Daimon pomocí vlnového záření přivede krakatit k výbuchu. Předtím ještě Tomeš, který pracuje v blízké továrně na třaskaviny, odmítne Prokopovu návštěvu a nedbá jeho varování, že krakatit může být na dálku přiveden k výbuchu. To se stane a Prokop je z bezpečné vzdálenosti svědkem mohutné šestinásobné exploze. Prokop, prchající z Itálie, potká tajemného dědečka - symbol Pánaboha který mu v kukátku ukáže nejrůznější místa na světě a naznačí mu, že člověk má více myslet než cítit a být odpovědný za své činy. Prokop si nakonec uvědomuje, že drobný užitečný čin, prospívající lidem, je prospěšnější než gigantický vynález, který může lidstvu uškodit.


Krakatit (1924)

 

utopický román

 

1.    Praha, Týnice, vojenská továrna v Balttinu, Itálie; rozhraní skutečnosti a snu

 

2.    příběh ing. Prokopa, geniálního vynálezce nekonečně účinné třaskaviny krakatit (podle indonéské sopky Krakatoa); zraněn, v horečce bloudí, setkání s přítelem Tomšem (vyzvídá chemický vzorec krakatitu), symbolická marná pouť Prokopa za neznámou krasavicí v závoji (hledá ji ve všech ženách – Anči, Wille), cesta k Tomšovu otci, venkovskému lékaři (horečka, halucinace), ošetřován jeho dcerou Anči; vylákán ředitelem vojenské továrny Carsonem do Balttinu, uvězněn, donucován prodat vynález (ohrožení lidstva, boj o moc), láska k princezně Wille (pomůže mu utéci do Itálie), setkání s Daimonem, neúspěšné varování Prokopovo ð výbuch; Prokop prchá z Itálie, setkání se stařečkem s panoptikem (obraz světa a varování)

 

3.   vynálezce inženýr Prokop, chemik – hledá cesty, jak využít síly, aby byl člověkem dobrým a dosáhl štěstí; čestný, zodpovědný

       přítel Tomeš – zištný, nezodpovědný

       symbolické postavy: princezna Wille – vůle; šlechtic, diplomat d’Hemon (Daimon) – pokušení, nenávist, lehkovážnost, zištnost; stařeček – Bůh; Carson – touha ovládnout svět

 

4.    varování před zneužitím techniky proti lidstvu

       zamyšlení nad osudem člověka ve světě moderní techniky

       ohrožení lidstva

       nové myšlenky a vynálezy se netýkají už jen jednotlivce, ale celého lidstva

       člověk strůjcem svého osudu ð odpovědnost za své činy

       smysl života je v drobné užitečné práci ve prospěch lidstva

 

5.    dějové napětí, horečná atmosféra, prolínání skutečnosti a snu, tajemna, pohádkové scenérie; nejasné přechody (halucinace nemocného nebo přepracovanost)

       jazyk – bohatství výrazu, ale v rovině hovorovosti, využití symbolů

 

       využití kontrastu, např. dvojí Prokopův pobyt, dvojí nemoc, dvojí láska

       český venkov, idyla × rušný život v knížecím zámku

       klidné prostředí × rafinovanost prostředí, nebezpečné laboratoře, připravující světový převrat

       opravdový, upřímný cit (Anči) × svět kariéry, násilí, přetvářky

       dobrosrdečnost × vášnivost a vzrušující scény


Matka

   Matka - Dolores měla čtyři syny: Ondru - lékaře, Jiřího - letce, Kornela a Petra - dvojčata různých politických názorů i rozdílných povah. Ti všichni již zemřeli, obětovali své životy pro čest, pro národ, pro lidstvo. I její manžel zemřel v daleké Africe, když se snažil prosadit v boji svoji myšlenku. Mrtví v pokoji osamocenou matku navštěvují, hovoří s ní. Matka jim vyčítá, že zbytečně hazardovali životy.

   Zbývá jí ještě poslední, pátý syn, miláček Tony. Bojí se o něho, brání ho, nechce, aby se i on stal podobnou obětí rozmařilého osudu jako sourozenci a otec. Odmítá synovi povolit vstup do války. Všichni mrtví ji přemlouvají a ona se proti nim staví svou mateřskou láskou. Teprve, když uslyší z rádia naléhavý hlas ženy, matky, která vyývá všechny muže k boji proti nepříteli (vraždí malé děti), změní matka své rozhodnutí. Tonymu nejen povolí vstup do armády, ale sama mu podává otcovu pušku, aby šel bojovat. Všichni mrtví s ní souhlasí.

   Matka je vyvrcholením Čapkova díla. Zde Čapek dokazuje na jednání hlavní hrdinky sílu člověka (ženy), jejímž údělem je dávat život a udržovat jej, která však je svým svědomím nucena poslat i posledního z pěti synů hájit napadenou vlast, že neúčastí nelze zachraňovat ohrožené lidstvo.


Matka

   Děj je situován do doby občanské války ve Španělsku. Hlavní postavou je zde matka. Matka měla svého muže a pět synů, z nichž nejmladší Tony se narodil až po otcově smrti. Zemřel jí manžel i čtyři její synové. Otec zemřel v koloniální válce a to proto, že velitel vydal špatný bojový rozkaz a otec, aby dokázal velitelovu chybu, šel bojovat předem prohraný boj. Nejstarší syn Ondra odešel do tropických krajin léčit žlutou zimnici a na ni také zemřel. Potom se zabil další matčin syn při pokusu o překonání výškového rekordu letadlem zatíženém bombami. Za nedlouho po Jiříkově smrti nastala v zemi občanská válka. Dvojčata Petr a Karel stáli každý na jedné straně za „svou“ pravdou a bojovali proti sobě. Oba umírají. Matce zůstal poslední syn – nejmladší. Ton, kterého měla velmi ráda a kterého nikdy nevychovávala jako chlapce a hrdinu, ale spíš jako dívku. Tony neměl sílu, neuměl se prát, neuměl zacházet se zbraněmi. Měl rád poezii a pilně studoval. Proto se mu také jeho bratři vysmívali, že je jako holčička Matka, jakmile je jí smutno, jde do otcovy pracovny, kde je vše tak, jak otec odešel. Zde se svými mrtvými syny a mužem rozpráví. Občanská válka, která již zahubila mnoho nevinných životů, mezi nimi i životy Petra a Karla, si žádá nové oběti. Tony se dobrovolně hlásí, že půjde bojovat. Matka má však jen jeho, a proto ho nechce pustit. Nedovede si představit, že by zůstala sama. Teprve, když se dozví, že nepřátelé zabíjejí i malé děti, sama dává Tonymu pušku a posílá ho do boje se slovy: „Jdi !“


 

Povídky z jedné kapsy & Povídky z druhé kapsy (1929)

Případ dr. Mejzlíka

Modrá

Věštkyně

Jasnovidec

Tajemství písma

Naprostý důkaz

Experiment profesora Rousse

Ztracený dopis

Ukradený spis ...

Muž, který se nelíbil

Básník

Případy pana Janíka

Pád rodu Votických

Rekord

Případ Selvinův

Šlépěje

Kupón

Oplatkův konec

Poslední soud

Zločin v chalupě

Zmizení herce Bendy

Vražedný útok

Propuštěný

Zločin na poště

Ukradený kaktus

Povídka starého kriminálníka

Zmizení herce Hirsche

Čintamani a ptáci

Příběh o kasaři a žháři

Ukradená vražda

Případ s dítětem

Grófinka

Historie dirigenta Kaliny

Smrt barona Gandary

Příběh sňatkového podvodníka

Balada o Juraji Čupovi

Povídka o ztracené noze

Závrať

Ušní zpověď

O lyrickém zloději

Soud pana Havleny

Jehla

Telegram

Muž, který nemohl spát

Sbírka známek

Obyčejná vražda

Porotce

Poslední věci člověka

 

Jasnovidec

   Pan Janowitz řekne panu státnímu zástupci dr. Klapkovi o člověku, který dokáže určit povahu pisatele, jen když dostane do ruky jeho dopis v nezalepené obálce, aniž by se na podíval na jeho písmo. Pan státní zástupce nejprve nevěří, ale nakonec ho pan Janowitz přemluví a on se rozhodne toho jasnovidce, pana Karadagh, vyzkoušet. Už dlouho se zabýval procesem s továrníkem Hugo Mülerem, obžalovaným z úkladné vraždy. Dá tedy jasnovidci obálku a poslouchá jeho popis pisatele. Jasnovidec velice vzrušeně popisuje toho člověka jako vraha a bezcitu, který vidí v lidech jenom kořist. Státní zástupce je spokojen, přesně tak se mu totiž jevil obžalovaný. Ale když se poté sám podívá do obálky, s hrůzou zjistí, že omylem vzal jinou obálku se svým rukopisem. Před soudem pak proti tomu obžalovanému použije stejná slova, jako jasnovidec a získá tím porotu na svoji stranu. Obžalovaný je odsouzen k smrti oběšením. V závěru povídky je zachycen rozhovor předsedy s jeho kolegou jak popisují pana státního zástupce skoro stejně jako ho popisoval  jasnovidec.

Básník

   Ve 400 ráno přejelo auto v Žitné ulici opilou stařenu Boženu Macháčkovou a ujelo. A teď měl mladý policejní koncipient dr. Mejzlík vyšetřit, které auto to bylo. Nikdo si nezapamatoval, jak to auto vypadalo. Ale jen básník Jaroslav Nerad uvedl nevědomky popis toho auta ve své básně.

”marš tmavých domů ráz dva zastavit stát

úsvit na mandolinu hrá

proč dívko proč se červenáš

pojedem vozem 120 HP na konec světa

nebo do Singapore

zastavte zastavte vůz letí

naše veliká láska v prachu leží

dívka zlomený květ

labutí šíje ňadra buben a činely

proč tolik pláču”

   V té básni bylo ukryté číslo auta. Labutí šíje - 2. Ňadra - dva obloučky - 3. Buben a činely -”To bříško je jako buben a nahoře činely –” - 5. Číslo auta bylo 235.

   Vražedný útok

   Jednou se někdo večer pokusil zastřelit pana radu Tomsu, jenž bydlel v přízemním bytě. Okamžitě zavolal policii, aby to přišla vyšetřit. Za 20 minut přijel policejní inspektor. Zeptal se Tomsy, zda-li nemá na někoho podezření. V ten okamžik si na nikoho nemohl vzpomenout. Ale když šel spát, začal si vzpomínat na lidi, kterým ublížil. A ráno proto na policii inspektorovi řekl, aby to nechal plavat.

a další ...

   Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy - povídkové soubory s detektivní zápletkou. Zdánlivě neřešitelná záhada je logicky vyřešena. Autor využil živý hovorový styl. Je konkrétní a srozumitelný. Zaměřuje se na detaily.


R.U.R.

   Děj tohoto utopického dramatu se odehrává Rozsumově ostrově kolem roku 2000. Vynálezce Rozsum chtěl dokázat, že co vytvořil Bůh, vytvoří on také. Proto se snažil vynalézt umělého člověka. Jeho pokusy byly úspěšné jen částečně, protože výtvory po několika dnech umíraly. Jeho synovec se však rozhodl, že nebude vyrábět roboty jako člověka, ale jako stroj – tedy levnou pracovní sílu. Tito roboti měli podobu člověka, ale byli neteční k okolí, nevěděli, co je to radost, smích, bolest, láska. Po Rozsumovi převzal továrnu na výrobu robotů Harry Domin. Na vývoji strojů pracuje doktor Gult, doktor Hallemeiler, konzul Busman a stavitel Algist. Jednoho dne přijíždí na ostrov Helena Gloriová. Vystupuje vyslankyně Ligy pro ochranu robotů. Do ní se zamiluje Domin a vezme si ji za ženu. Další děj se odehrává po 10 letech. Situace je taková, že roboti dosáhli již větší dokonalosti než člověk. Proto chtějí ovládnout svět. Helena tvrdí, že roboti jsou stále vyráběni, ale lidstvo vymírá, proto spálí tento závod. Roboti mezitím vyhubí všechno lidstvo. Na světě zůstane jediný člověk – starý a dobrý stavitel Alguist. Po tomto muži roboti chtějí, aby jim dal návrh na výrobu robotů. Ten ho však nezná. Roboti jsou však ochotni i operace na vlastním mechanismu. Alguist je nešťastný, protože není schopen ani operovat. V tu chvíli však vzniká mezi robotem Helenou a robotem Primusem nový vztah, který dříve nepoznali. Vzniká láska a zároveň nový život na Zemi.

   Čapek chtěl ukázat, že člověk je největší hodnotou vesmíru a že nic není víc. Nastolil zde konflikt mezi člově-kem a civilizací, konflikt opravdu světový.


 

R.U.R. (1920)

 

Rossum’s Universal Robots; alegorické drama (předehra a 3 dějství)

 

1.    bez bližšího místního a časového určení; Rossumův ostrov, budoucnost

 

2.    Helena Gloryová na ostrově s továrnou na výrobu umělých lidí – robotů; chce docílit, aby se s nimi jednalo jako s lidmi, přijata centrálním ředitelem Harry Dominem; Helenin soucit s otrockým postavením robotů a obdiv – velmi inteligentní bytosti, mluví mnoha jazyky, hluboké vědomosti; nemají však duši (rozum a cit); jinak od lidí nerozeznatelní, nahrazují lidskou práci;

       1. dějství – vzpoura robotů proti lidstvu; Helena touží po návratu lidstva k přirozenému životu a ničí recept na výrobu robotů

       2. dějství – vzbouření roboti zničí lidstvo kromě stavitele Alquista, šéfa staveb R.U.R., který nepohrdá lidskou prací

       3. dějství – marná Alquistova snaha najít způsob výroby robotů, marné pitvy. U dvou robotů – Helena a Primus se objevuje cit, láska, ochota obětovat se za druhého, stávají se lidmi a lidstvo je zachráněno; Alquist v nich spatřuje nového Adama a Evu

 

3.    Helena Gloryová, manželka Dominova – ztělesnění ženského, citového, laskavého přístupu k robotům i lidem

       stavitel Alquist – za největší hodnotu považuje lidský život a práci, rozumový přístup k životu, lidskost

       Harry Domin – zastánce vznešené myšlenky povznést člověka, osvobodit ho od dřiny

 

4.    autorův kritický postoj k přeceňování techniky; potřeba vzájemné lásky a lidskosti, obava o osud lidstva

       kritika přehnané touhy zbohatnout a zpohodlnět

 

5.    novotvar robot (návrh Josefa Čapka, autorova bratra)

       významová nadsázka (vynález lidí ohrozí existenci lidstva)

       děj se odehrává v dokonalé budoucnosti, ale řeší problémy přítomnosti


 

Válka s mloky (1936)

 

fejetonní román s utopickým námětem

 

1.   nekonkrétní místo, svět před 2. světovou válkou

 

2.    objev mloků na jednom z Tichomořských ostrůvků kapitánem van Tochem při lovu perel; možnost domluvit se s nimi (inteligentní tvorové) a využít je: učil je zabíjet žraloky, lovit perly, zacházet s nožem a zbraněmi, mluvit; využiti jako pracovní síly v hospodářství – slouží lidem; obchod s mloky (obchodník Bondy a jeho světová společnost na využití mloků); populační exploze mloků, přemnožení, ohrožení lidstva (pracují pro armádu, lidé dodávají suroviny, potraviny, zbraně); jejich vůdce Chief Salamander vyhlásí válku proti lidem (rozbíjet pevniny, potřeba mělčin, životního prostoru pro mloky, nových a nových území); v závěru románu – objev prvního mloka v Praze na Vltavě;

 

3.    kapitán van Toch z Jevíčka (Vantoch) – zištný, vypočítavý, lehkovážný

       G. H. Bondy – obchodník, podnikatel, honba za ziskem

       pan Povondra, vrátný v Bondyho podniku – prostý člověk s výčitkami svědomí, až pozdě si uvědomuje, že se mločí problém týká i jeho země

       mloci – tvorové zbavení lidských vlastností; průměrní, zmechanizovaní, společensky nezodpovědní; beztvarý, zmanipulovatelný dav (vliv pana Bondyho a Chiefa Salamandra); alegorie fašismu a diktátora

 

4.    kritika nezodpovědné podnikatelské zištnosti, varování před nebezpečím fašismu a rasismu (kap. der Nordmolch o nadřazenosti baltského mloka)

       útok na povrchnost, prodejnost novin, nedokonalost vědy, lživost kýčovitého umění, faleš reklamních sloganů, prázdnotu proslovů; obraz morálního rozkladu společnosti (lhostejnost k morálním hodnotám, které nelze zpeněžit)

       kritika dobyvačné války

       nebezpečí zániku lidské civilizace – varování

       odsouzení takových lidských vztahů, z kterých se fašismus rodí

 

5.    a)   děj rozvíjen s minimálním počtem postav, z náhodné základní situace   fantastický děj

       3 knihy:   q epika, dobrodružný žánr, humor, satira

             q soubor novinových zpráv, výstřižků pana Povondry; násilí, rasismus

             q strohý reportérský záznam o konfliktu

       v závěru – autorů monolog: nechce nechat zničit lidstvo, oponuje vnitřnímu hlasu (ve světové válce mezi mloky mloci vyhynou; lidé se vracejí z hor na zbytky pevnin)

       b)   využití publicistického stylu a žánrů: fiktivní zprávy, referáty, expertýzy; hypotézy o původu mloků, rádobyvědecké studie

       využití detailu (výstřižky z novin, konferenční zprávy ap.)

       c)   sarkastický tón, výsměch, ironie, satirická alegorie