Karel Jaromír Erben


Kytice

  Kytice je výsledkem dvacetiletého Erbenova snažení. Je to jeho jediné dílo. Skládá se z třinácti balad a věštkyně. Všechny balady se vyznačují dějovostí a tragičností, vystupují v nich nadpřirozené postavy, prolínají se v nich  pohanské a křesťanské prvky. Hrdinové, kteří jsou popsáni v neurčitém čase a prostředí, většinou řeší morální otázky a společenské problémy. Na rozdíl od Máchových hrdinů se však nebouří proti Bohu a přijímají svůj osud, ať je jakýkoliv. Tyto balady  zejména  odrážejí Erbenův důraz na morální stránku člověka a jeho postoje v určitých životních situacích a jeho, možná až přílišnou víru v boha a osud.


Kytice

   Snad naše nejoblíbenější básnická sbírka 19. století. Dvanáct vynikajících balad uvedl K.J.Erben stejnojmennou vstupní básní. Mistr umělecké zkratky dokázal ve třech slokách zachytit báji vykládající původ slova mateřídouška. Ve zbývajících třech strofách vyjádřil obrazně svůj názor na dávný, až pohanský původ bájí, naznačil i básnický záměr díla a jeho na svou dobu odvážné věnování slovanským vlastencům. Básník poznal důvěrně české básně i pokádky, a proto toužil doplnit Čelakovského " Ohlasy " promyšleným výběrem lidových námětů epických. Sbírka zahrnula hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří báje. Ty nejvíce odrážejí názor lidu na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí ( Polednice, Vodník, Vrba, Lilie, Holoubek, Svatební košile ). Pro naše předky nebylo hranic mezi živým a neživým světem. A z pohanských mýtů přechází tato představa i do zlidovělé tradice křesťanské. Místní pověsti má za základ nejstarší balada Poklad s námětem Velkého pátku, kdy se odkrývají poklady. Pohádka, a to od Boženy Němcové, byla podkladem Zlatého kolovratu. Legenda barokně romantického ladění je základem Záhořova lože. A hojná jsou právě v naší těžce zkoušené zemi proroctví ( Libušino, Sibyllino, slepého mládence aj. ), úryvky z ní tvoří závěrečnou, vlastenecky povzbudivou, ale i kritickou báseň Věštkyně. Tuto pestrost rozmnožují i dramatické obrazy ze života s kresbou lidových obyčejů ( Štedrý den, Dceřina kletba ).

   Sbírkou prolíná přísný lidový názor mravní. Za provinění přichází neúprosně trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání ( Poklad, Svatební košile, Záhořovo lože ). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména matky. Všechny skladby kromě Záhořova lože mají své ženské hrdinky. A nad velikostí i úskalími mateřské lásky se kniha zamýšlí ve většině baladických písní : už v úvodní báji etimologické, v baladách poklad, Polednice, Zlatý Kolovrat, v slavném Vodníkovi, v bájích Vrba i Lilie, a velmi tvrdě v tragickém dialogu Dceřiny kletby. Erbenova poselství národu posud oslovují náš dnešek. V závěru Věštkině čteme mj. : " Nenaříkejte, neštěstí a osud / že vás tak tvrdě potkaly, / však naříkejte, že jste jimi posud / rozumnější se nestaly ! " ... " Tisíc let ušlo, co své milé syny / svornosi učil Svatopluk, / však neproniknul dotud, do hodiny / moudrého slova zlatý zvuk ! ".

   Výstavbě klasických balad se u Erbena učili mnozí naši epikové: Neruda, Hálek, ale i Wolker. Zpěvnost, obraznost i dramatičnost Kytice inspirovala naše největší skladatele i výtvarníky (Dvořák, Fibich, Martinů, Aleš, Zrzavý, Procházka, Tesař aj. ).


Kytice z pověstí národních (1853 – bachovský absolutismus!)

 

básnická sbírka (původně vyšlo časopisecky 11 balad)

 

1.    obraz dávných lidových představ a lidového názoru na život (životní úděl člověka)

       vliv bájí; záměr jednolitosti (viz titul)

       základní motivy: boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly (bezmocnost), základní vztahy mezi lidmi (neposlušnost, vražda, péče o dítě), zvláště vztah matky a dítěte (motiv mateřské lásky nebo nelásky), motiv viny a trestu (narušení základních vztahů vede ke konfliktu);

       osudovost – jedinec často nucen volit, ale nevyhne se tragédii (neúměrně vysoký a nevyhnutelný trest)

 

2.   lyrickoepické básně, převážně forma lidových balad, ale i jiné druhy lidové epiky – pohádka (Zlatý kolovrat), pověst (Věštkyně), legenda (Záhořovo lože)

       celkem 13 skladeb

 

3.    b.   Kytice – úvodní, symbol mateřídoušky na hrobě zemřelé matky je útěcha pro její děti – sirotky (duše matky se vtělila v kvítek); 2. část – poslání sbírky – autor přirovnává své pověsti ke kytici uvité z mateřídoušky; matka jako symbol vlasti, národa; autorův výklad původu bájí i svého záměru

       b.   Poklad – námět Velkého pátku – odkrývají se poklady; matka pro bohatství zapomněla v jeskyni (otevřené skále) dítě; po roce se v modlitbách k dítěti vrací, myslí jen na jeho záchranu, bohatství ji už neláká (zlato se proměnilo v kamení)

       b.   Svatební košile – balada o návratu mrtvého milého; dívka prosí v modlitbách, aby se vrátil, jinak vyhrožuje sebevraždou (= provinění); mrtvý milý si přichází pro nevěstu v měsíční noci, vezme jí modlitební knížky, růženec i křížek po matce a spěchají na hřbitov; dívka se skryla v umrlčí komoře, zachránila se modlitbami a pokáním (život vítězí nad smrtí)

       b.   Polednice – rozhněvaná matka přivolala na neposlušné dítě polednici, pak se ho snažila zachránit, ale v náručí ho udusila

       b. Zlatý kolovrat – pohádka (námět B. Němcové) o krásné Dorničce, která se měla stát ženou krále, ale nevlastní matka s dcerou ji v lese zabily; zločin vyšel najevo – za zlatý kolovrat, přeslici a kužel stařeček vyměnil dívčí ruce, nohy a oči a živou vodou dívku zahojil; podvedený král obě zlé ženy potrestal stejně, jako ony Doru; odsouzeno sobectví a touha po bohatství, zvítězilo dobro

       b.   Štědrý den – touha po poznání budoucnosti; sestry Marie a Hana prosekaly o půlnoci led ð vidina Haniny svatby a Mariiny smrti se splnila; příběh vytvořen uměle, využity lidové obyčeje ð o budoucnosti raději jen snít

       b.   Holoubek – balada; mladá žena zabila svého muže a znovu se vdala; nad jeho hrobem tklivě zpíval holoubek o její vině   svědomí ji dohnalo k sebevraždě

       b.   Záhořovo lože – polemika s Máchou (jeho revolta, ale Erbenův smysl pro řád, mravní zákon); báseň o vině a odpuštění (motiv dobra); legenda barokně romantická; cesta mladého poutníka do pekla (otec ho úpisem zaprodal Satanu), setkání se zločincem Záhořem, který mu o pekle vypravuje; mladíkův návrat – zdrtil Záhoře zprávou, že na něho v pekle čeká úděsné lože ð Záhořovo pokání (90 let), obrostl mechem, z jeho kyje vyrostla jabloň ð získává odpuštění

       b.   Vodník – krutý zásah zlé nadpřirozené síly – neposlušná dcera se utopila, stala se vodníkovou ženou, stýskalo se jí po matce, navštívila ji, ale nevrátila se a opustila dítě ð krutá vodníkova pomsta; střetnutí dvou mateřských lásek, bezvýchodná situace volby; 4 zpěvy, 4 různé scény i časová období; vliv lidové pověry (víra v sen); využití refrénu, zvukomalby, dramatické dialogy

       b. Vrba – sepětí mladé ženy s vrbou (zakletí); vrba byla skácena ð žena zemřela; kolébka pro dítě z vrbového dřeva = matčino náručí; píšťalka z vrbového proutí – matčin hlas

       b. Lilie – balada o dívce, která se po smrti vtělila v bílou lilii; v noci jako dívka okouzlí muže a stane se jeho ženou; chrání ji (květ) zdí před sluncem; v jeho nepřítomnosti dá matka zeď zbořit a tím dívku zahubí

       b.   Dceřina kletba – balada; rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě a chce se oběsit; proklíná svého svůdce i matku

       b.   Věštkyně – alegorie; projev vlastenectví, víra v budoucnost národa; motiv národního smutku a naděje (motiv proroctví); věštkyně jako Libuše předpovídá osudy českého národa

 

4.   kompozice skladby – přesný stavební záměr (vzájemně si tematicky odpovídají básně 1. a poslední, 2. a předposlední atd.)

       např. Kytice –Věštkyně (motiv národního smutku a naděje, matka = vlast, národně buditelské a politické poselství)

       Poklad – Dceřina kletba (motiv mateřské viny)

       Svatební košile – Vrba (vztah mrtvých k živým)

       Polednice – Vodník (nepřátelské nadpřirozené bytosti)

       Zlatý kolovrat – Záhořovo lože (motiv dobra, pohádkový námět)

       proti Štědrému dni měla být báseň Svatojanská noc – nedokončena (tajemná roční období)

       Holoubek měl být středem sbírky

       Lilie – balada přidána ve 2. vydání (1861)

 

       jazyk

       jazykové prostředky spjaty s obsahem: lidové prostředky, zvukomalba

       živé dialogy

       popis osob – stručnost, ale názornost

             Polednice: malá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou osoba

             Zlatý kolovrat: vyšla babice kůže a kost

       líčení krajiny – úsporně, ale názorně (jedním veršem)

             okolo lesa pole lán

             okolo hřbitova cesta úvozová

       metafory, epiteta, apostrofy, epifory, epizeuxis, elipsa


Kytice

KYTICE

Zemřela matka a po ní zůstali sirotci, kteří každé ráno navštěvovali matčin hrob. Matce se dětí zželelo, a proto se změnila v malý kvítek. Děti v tomto kvítku poznaly svou matku a nazvaly jej mateřídouškou.

„Poznaly dítky matičku po dechu,

poznaly ji a plesaly

a prostý kvítek, v němž majíc útěchu,

mateří – douškou nazvaly.“

POKLAD

Žena s ditětem šla do chrámu Páně. Několik kroků od kostela spatřila skálu a v ní svit. Došla ke skále. Odhodlala se sejít dovnitř a viděla plnou hromadu zlata. Nejdřív si chtěla nabrat jen trochu, ale neodolala a začala si brát, co unesla. Dítě nechala ve skále, bylo jí milejší zlato. Ale jak odnášela další zlato, skála zmizela a dítě s ní. Zlato se proměnilo v kamení. Žena se polekala a začala hledat své dítě. Byla nešťastná, smutná a pořád volala dítě. Až bylo v kostele Krista Pána mučení, skála se zase objevila. Žena do ní vběhla, vzala své dítě a na zlato se už nepodívala. Už ji nelákalo zlato, ale měla své dítě.

A znovu se žena děsí,

úzkost hrozná ji uchvátí:

„Ach, kdo mně mé dítě vrátí!

Ach, mé dítě, kde jsi, kde jsi ?!“

SVATEBNÍ KOŠILE

Jedna panna zůstala sama a čeká na svého milého, který je v cizině. Už ušila košili a milý se ještě nevrátil. Náhle někdo zaklepal na okno. Panna poznala svého milého. Milý ji zavedl na hřbitov a řekl, aby přeskočila zeď. Panna se schovala v márnici. Ráno ji lidé v márnici našli.

Dobře ses, panno, radila,

na Boha že jsi myslila a druha zlého odbyla !

Bys byla jinak jednala,

zle bysi byla skonala,

tvé tělo bílé, spanilé,

bylo by co ty košile !

POLEDNICE

V baladě Polednice se vypráví o matce, jejíž dítě pořád křičelo. Matka dítěti vyhrožovala, že na něj pošle polednici. V poledne polednice opravdu přišla. Matka se lekla, vzala dítě na klín a přitiskla chlapce k sobě. Jakmile polednice po dítěti vztáhla ruku, matka omdlela. Když se otec vrátil, matku ještě vzkřísil, ale dítě bylo udušené.

„Dej sem dítě!“ – „Kriste pane,

odpusť hříchy hříšnici !“

Div, že smrt ji neovane,

ejhle tuť – polednici!

ZLATÝ KOLOVRAT

Pán zabloudil v lese při lovu. Přišel k chaloupce. Zaklepal a prosil o vodu. Dívka mu donesla vody. Pán dívce řekl, že si ji vezme za ženu. Matka chce dát králi svou vlastní dceru, ale pán nechce. Na cestě do hradu, matka v lese usekla nohy a vypíchla oči nevlastní dceři Dorničce. Králi dala svou druhou dceru. Dorničku v lese našel stařeček. Stařeček poslal pachole na hrad vyměnit zlatý kolovrat a přeslici za oči a nohy. Když se král vrátil z války, chtěl, aby jeho žena upředla zlatou nit. Kolovrat zpíval o tom, jak matka krále ošidila. Když to král uslyšel, matce a její dceři udělal to, co ony udělaly Dorničce. Potom jel pro Dorničku ke stařečkovi.

„Vrr – zlou to předeš nit !

Přišla jsi krále ošidit,

sestra tvá v lese, v duté skále,

vrr – zlá to nit !"

ŠTĚDRÝ DEN

Děvčata se na přástkách chtěla dovědět o své budoucnosti. Hana uviděla za štědrovečerní noci svého Václava. Marie uviděla kostel, ve které byla rakev. Obojí osud se stal. Příští rok při přástkách chyběly dvě osoby. Jedna se vdala a druhá odpočívá na hřbitově.

Však lépe v mylné naději sníti,

před sebou čirou temnotu,

nežli budoucnost odhaliti,

strašlivou poznati jistotu.

VODNÍK

Dívka šla vyprat prádlo a vodník ji chytil. Musela si ho vzít za muže. Dívka prosila vodníka, aby ji pustil ke své matce, on však nechtěl, protože jí nevěřil. Nakonec jí to dovolil, ale musela v jezeře nechat dítě. Před klekáním se vodníkova žena zase musela vrátit. Přišel večer, ale žena se nevracela. Vodník ji volal. Matka dívky ji však nechtěla pustit. Řekla mu, aby přinesl dítě na jejich práh. Vodník dítě přinesl, ale mrtvé. Zabil ho, protože jeho žena nepřišla do jezera.

Dvě věci tu v krvi leží,

mráz po těle hrůzou běží,

dětská hlava bez tělíčka

a tělíčko bez hlavy.

VRBA

Tato balada pojednává o ženě, která byla ve dne živá a zdravá a v noci měla život ve vrbě. Manželovi to bylo divné, a proto se šel poradit s babkou. Babka mu prozradila. Manžel chtěl, aby i v noci byla jeho žena živá a vrbu podťal. Vtom uslyšel zvonit zvony. Ve vsi se ptal, kdo zemřel a lidé mu řekli, že při práci jeho žena padla jako podťata. Manžel šel k vrbě a ptal se, co má dělat. Vrba odpověděla:

„Dej mne z vody vytáhnouti, Když se bude kolébati,

osekej mé žluté proutí, matka bude jej chovati,

dej prkének nařezati, proutí zasaď podle vody,

kolébku z nich udělati, by nevzalo žádné škody,

na kolébku vlož děťátko, až doroste hoch maličký,

ať nepláče ubožátko. bude řezat píšťaličky,

na píšťalku bude pěti,

se svou matkou rozprávěti !“

Kytice

Karel Jaromír Erben

Kytice obsahuje 13 balad - Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věšťkyně.

Sbírka zahrnuje hlavní druhy lidové epiky. Nejpočetnější skupinu tvoří balady. Ty nejvíce odrážejí názor lidí na přírodu, v níž se člověk potýká s působením tajemných sil a bytostí (Polednice, Vodník, Vrba ...). Mimo jiné K. J. Erben působil jako básník a sběratel ústní lidové slovesnosti. Hlavní postavu ztvárnily většinou ženy. Autor se také ve svých baladách zabýval pocitem viny a poté trestem. Hrdina se není schopen bránit, je řízen osudem.

Sbírka zachycuje lidový názor mravů. Za proviněním přichází zasloužený trest. V křesťanské etice jej zmírňuje či odčiňuje pokání (Poklad, Záhořovo lože aj.). Erben vysoce ocenil společenské poslání ženy, zejména jako matky. Nad velikostí i nesnázemi mateřské lásky  se kniha zamýšlí ve většině básní např. v baladách Vrba a Lilie, nebo v tragickém dialogu Dceřina kletba.

Zpěvnost, obraznost i dramatičnost této sbírky inspirovali naše známé skladatele i výtvarníky.

Poklad - Matka si myslela, že peníze přinášejí toužebné šťěstí. Bohatství ji tak oslepilo, že odložila své dítě a dala přednost penězům. Když se chtěla pro své dítě vrátit, nemohla najít cestu. Celý rok prožila v hrozném žalu a výčitkách. Potom ji bylo odpuštěno a své dítě našla. Zjistila, že peníze neznamenají všechno, a že dítě má jenom jedno.

Matka měla své dítě velmi ráda, ale chvilkové omámení penězi ji "zbavilo smyslů." Poté následoval zasloužený trest a jistě cenná zkušenost.

Polednice - Matka měla velmi práce a ještě k tomu na starost  malinké dítě. Nikdo ji nepomohl a tak byla rozčilená a nervózní. Dítě stále plakalo a na matku toho začínalo být moc. Zakřičela na dítě a v rozčilení zavolala polednici, aby dítě vzala. Její prosba se vyplnila a polednice přišla. Když zjistila, co strašného řekla, chytla dítě a tiskla je k sobě tak silně, až se dítě zadusilo. Matka měla dítě tak ráda a tolik se o něj bála, až to skončilo tragickou smrtí.

Balada - lyrickoepická báseň, která má téměř vždy spádný a pochmurný děj.

            - zhušťenost děje, opakování slov nebo veršů, dialogy, smutný závěr