Karel Poláček


Bylo nás pět

   V nejtěžší době svého života, v atmosféře strachu i smutku před transportem, vytváří Karel Poláček své vrchoné dílo, knihu milovanou a radostnou, obraz plný jasu a vzpomínek na krásu šťastného mládí. Vydání se už nedožil.

   Za dětským vypravěčem Péťou Bajzou tušíme už od počátku samotného autora, což posiluje vyprávění v první osobě. Vděčným zdrojem humoru je klukovský jazyk, rozkošně mísící vznešená slova knižní se slovníkem uličnické hantýrky : "Já jsem pravil: Rampepurdo, ty bídnice, modli se, tvoje poslední hodina udeřila, jelikož tě musím zamordovat !" Místy v tom je i chlapecká mazanost : "Já jsem už tak hodný, že mluvým pravopisně a pořád říkám nýbrž a tudíž. "

   Usmíváme se lehce karikované atmosféře rodiny skromného, šetrného obchodníčka závislého na lidech : " My jsme obchodníci, a pročež musíme být zdvořilí na všechny strany," zaznamenává si Péťa," já však nemusím být tak uctivý, protože jsem ještě malý a nemám z toho rozum." K rodině patří kromě otce a maminky i bratr Ladislav, malá Mančinka a mladé uřehtané "šídlo", služka Kristýna - pro Péťu Rampepurda.

   V promyšleném výběru ožívá několik městských figurek, třeba lakotný a nepřející strýček Vařena, dotěrný starý mrávokárce pan Fajst či řezník Štverák, který "si musí namlouvat v jednom kuse Andulu, co slouží u důchodních", pročež mu mohou psi Pajda as Amorem krást buřty.

   Ale hlavní zájem patří jistě partě pěti kamárádů, kteří se sice věčně pošťuchují a škorpí, ale "vynaleznou" společně spoustu nezbedností a rošťáren. Bejval Antonín, Péťův nejmilejší přítel, pan Éda Kemplink, co velí vojnám s "nejzlejšími" Ješiňáky, falešnými Dražáky a kamenáři Habrováky. Pobožný Jirsák Čeněk, co se všemu "příšerně šklebí" a "dokáže hřešit proti všem svatým přikázáním", i statečný Zilvar z chudobince, který zachrání tonoucího Vénu. S nimi poržijeme řadu vděčných historek, např. s koupáním u Klobouka, s žebráním vkleče na poutnících vambeřického procesí či s ochočováním vos pomocí ohně.


Hlavní  přelíčení

   Jedná se o příběh sňatkového podvodníka Maršíka, tzv. "malého" člověka, jehož únik ze stereotypu života končí zločinem, pro něj smrtí. 

   Maršík žije spolu se svou ženou a dětmi ve jedné vesnici nedaleko Prahy. Rodinná situace je velice napjatá, protože Barchánek (otec Maršíkovy ženy) je neustále nutí opustit tento dům. Mezi Maršíkem a jeho ženou vznikají den co den hádky o to, kdo může za současnou situaci.

   Maršík se tedy snaží přijít na to, jak co nejsnadněji a nejrychleji získat dost peněz. Jednoho dne ho napadlo, že by je mohl získat od nějaké "hloupé" ženské. A tak si dá do novin inzerát, že hledá přítelkyni s nemalým jměním. Odepíše mu služka Alžběta Válová, která zdědila 17 000 korun. Taková částka u Maršíka vyvolala silnou touhu je získat, a tak si pod pseudonymem Vladimír Podhorský začal s Alžbětou Válovou dopisovat a později i tajně scházet. Služka mu uvěřila a po naléhání Maršíka mu svěřila svou vkladní knížku. Poté se Maršík nějakou dobu neukázal a domníval se, že ho Alžběta Válová neobjeví. Opak se stal pravdou. Alžběta si Maršíka našla a donutila ho, aby ji vzal s sebou do svého domu.

   Asi příliš pozdě si Maršík uvědomil, kam ho až dovedl jeho podvodný plán. Nemohl si dovolit přivést domů jinou ženskou, mimochodem byl už ženatý. A tak jediný možný únik znamenal zabít A. Válovou na cestě domů. Tato vražda byla ale velmi nepromyšlená, Maršík zanechal spoustu důkazů jednoznačně svědčící proti němu. Proběhlo policejní vyšetřování, vrah byl nakonec odhalen a odsouzen k trestu smrti.

    Když Maršík zavraždil Alžbětu Válovou, došlo u něj k psychickému deptání. Alžběta ho neustále "pronásledovala" ve dne i v noci a Maršík se nemohl této černé můry zbavit.