Ladislav Stroupežnický


  Naši furianti

   Stroupežnického hra má přes třicet účinkujících. A její konflikt je prostý. Vysloužilec Bláha po dvanácti letech vojenské služby žádá honického starostu Dubského o místo ponocného. Ten mu i se svou ženou přeje. Ale ročních 130 zlatých by se hodilo i úlisnému krejčímu Fialovi. Jak ve dne šít a v noci hlídat sice neví, ale ohání se ohání se svými sedmi dětmi. Při sporech často nejde o věc, ale o osobní zájmy. Hlavní vliv mají dva sedláci, Dubský a Bušek. Ti jsou však právě v nevůli dík sporu o věno a Dubského navíc mrzí, že Bušek pytlačí. - Je jisté, že obci by svobodný voják prospěl líp, ale Bušek nemůže Bláhovi odpustit, že si spolu s kamarádem, ševcem Habršperkem, zakládají na svém rozhledu. Oba zamlada poznali svět a sedláky, z nichž "žánej nepřišel dál než do Strakonic", mají za nevzdělance. Bušek tedy přeje Fialovi. Vychytralý krejčík si troufá. Bláhu pomluví ženě radního Šumbala, že muže obehrál v kartách. Navede dceru Kristýnu, a ta napíše a vyvěsí paličský list : " Jstli nezvolí hromada za ponocnýho Bláhu - na ves sedne ze čtyř stran červenej kohout ..." Průhledná intrika na čas uškodí Bláhovi. Ale kyž jde do tuhého, dokáže vtipný Habršperk, že byl výhružný list psán Kristýninou rukou. Věc pak vezme rázně do rukou selka Dupská. Přiměla Fialu k doznání špatnosti a výbor se konečně rozhodne pro Bláhu. Bušek si mezitím odskočí na zajíčka. A protože mu Bláha v obraně cti řekl, že je nevzdělanec, postaví si proti usnesení hlavu. Dojde k hádce, tu však přichází četník vyřešit, kdo u pnského lesa střílel. Bere si za svědka Habršperka, ať poví, kdo to pytlačil. Švec svou odpovědí vesele napíná četníka i prvního radního, až Bušek musí s pravdou ven, že se dal od taškáře Fialy napálit ... A tak i Habršperk, pasoucí se na sedlákově strachu - dotyčného sedláka "nepozná".

   Komedii osvěžuje lidový dialog s prvky nářečí a situační humor.


  Naši furianti (1887)

 

realistická komedie o 4 dějstvích

 

1.    jihočeská vesnice Honice (Písecko); 2. pol. 19. stol.

 

2.    spor o to, kdo má být ve vsi ponocným (slabá dějová zápletka); vzájemné rozepře, schválnosti a sváry, nepřátelství a smíření; spor starosty a radního o věno dětem; podvody, pytláctví

 

3.    starosta Filip Dubský s ženou (majetek – 2 grunty), starosta obce, nejbohatší sedlák ve vsi; furiantství – pocit nadřazenosti

       radní Bušek s ženou (1 grunt) – snaha nenechat se zahanbit, ponížit; vášnivý pytlák

       jejich děti (příprava sňatku) – Václav Dubský a Verunka Bušková

       kandidáti na ponocného:

       poctivý Bláha – (jako vysloužilý voják poznal svět), chudý, čestný

       krejčí Fiala – podvodník, nepoctivý, vychytralý, úlisný

       švec Habšperk – (poznal svět jako řemeslník)   životní moudrost   odhaluje nepoctivost, ovlivňuje rozhodování, je vtipný, prozíravý; furiantství (jako i Bláha) – považuje ty, kteří nepoznali svět, za nevzdělance

 

4.    závažná hra o mezilidských vztazích (aktuální); složitost majetkového i povahového rozvrstvení postav

       autorův kritický a úsměvně ironický postoj, výsměch omezenosti vesnických boháčů a tzv. furiantství, jehož podstata tkví

       u každého v něčem jiném (viz děda Dubský v závěru: ”Všichni jste furianti”)