Marie Majerová


Bruno

   Hlavním hrdinou této knihy je německý chlapec Bruno. Byl poslán výměnou za českého chlapce do české rodiny. Zpočátku Bruno českým dětem nevěřil a také děti a obyvatelé jej neměli rádi. Později však Bruno zachránil život tonoucímu chlapci, proto si jej lidé oblíbili a mezi dětmi si našel kamarády.

Povídka Vychladlé brambory - úryvek:

Božena doloupala první brambor a již jej nesla k ústům. Nespouštěla přitom zrak z Němce. Na půl cestě však ucukla rukou a podala vřelý a drolící se brambor podmračenému chlapci.


Havířská balada

   Hlavní postavou je Rudolf Hudec, který odchází za prací do Německa. Ožení se tam a pracuje v dole. Daří se mu dobře, po vypuknutí války však musí jít na vojnu. Vrací se, ale pro své revoluční myšlenky je přeložen na jiný důl. Děti dorůstají, jeho nejstarší syn zahyne při důlní katastrofě spolu se 600 horníky. Po roce 1918 se vrací domů, nezapomněl na svou vlast, ale je bez práce a o žebrotě. Paradozní závěr – celý život pracuje, ale na konci života se stává žebrákem.


Havířská balada

   Příběh je volným pokračováním románu Siréna. Vypráví o osudu Rudly, jednohoze synů staré Hudcovky. Odehrává se od velké hornické stávky roku 1900 až po světovou hospodářskou krizi roku 1929 -1933. Když se Rudla dostává na černou listinu, odchází tajně do Německa. Dostává se do Elsnice, kde se ubytoval v hostinci u manželů Jelínkových. Připadá si tam jako v ráji. Přišla za ním jeho milá Milka a byl šťasten. Rudla Hudec tu žije pod cizím jménem Jan Zvonař. Po narození syna se však vše začíná hroutit. Chtěli ho oddělit od Milfara, ale ten se vzbouřil a byli oba vyhnáni ze šachty. Našli si práci na povrchu, ale za měsíc byl Zvonař zase v dole. Když měl Zvonař už čtyři děti a Milfar psal, že se dá ve Westfálsku vydělat více peněz. Ve Westfálsku dlouho nepobyli a začala mobilizace. Zvonař musel narukovat mezi prvními. Utekl jim, ale zase ho chytili a poslali na frontu. Horníci ale mohli zpět do dolu. Najstaršímu chlapci, kterému říkali Kluk bylo 14 let a nastoupil do dolu. Na dole došlo k neštěstí a mezi 600 mrtvými byl i Kluk.

   Třetí kapitola je vyprávěním Milky Milfarovům po několika letech. Hudec přišel o dva prsty a narodila se jim holčička. Vrátili se do Čech, kde vznikla republika. Hudec (mrzák) se dal na žebrotu, ale zachoval si víru v lepší svět.


Havířská balada (1938)

 

novela – baladické ladění

 

1.    Sasko a Čechy, před 1. světovou válkou; doba krize

 

2.    havíř Jan Zvonař (vlastně Rudolf Hudec pod krycím jménem kvůli buřičství Hudců v Čechách) odchází za prací do Německa; sňatek s Milkou, šťastný život, krásné rodinné vztahy; pak tragické neštěstí v dole (zahynul nejstarší z 5 synů); hospodářská krize, nezaměstnanost, chudoba   těžký život, žebrota; přátelství a solidarita ostatních havířů pomáhala přenést se přes největší útrapy; návrat domů do Čech, kde museli dál čelit bídě

 

3.    Rudolf Hudec (Jan Zvonař) pracuje jako horník v cizině (nejmladší bratr Hudce – policajta, vedlejší postava románu Siréna) – pracovitý, čestný, poctivý, starostlivý

       jeho žena Milka – stála věrně při svém muži i v nejtěžších chvílích, oddaná, schopná povzbudit a snášet dobré i zlé

       přítel Milfait – obětavý, starostlivý, upřímný, nezištný

 

4.    otřesný obraz hornické bídy; obdiv k mravním a citovým hodnotám člověka v mezních situacích; význam lidské práce v životě člověka

 

5.    dějově sevřená novela s baladickým laděním

       3 kapitoly stylisticky odlišené a postavené protikladně:

          1. kapitola – vzpomínky Zvonařovy (vnitřní monolog)

          2. kapitola – autorčino vypravování (konvenční, tradiční próza)

          3. kapitola – zvláštní dialog (Milka a přítel Milfait na návštěvě u Hudců), úsporná výpověď – jeden účastník mlčí, ale na jeho přítomnost Milka ve své výpovědi reaguje a navazuje

       závěrečné poslání (souvislost s villonskou baladou)

       využití moderních stylistických prostředků – polopřímá řeč, nevlastní přímá řeč

       bohatství jazyka – lidový jazyk, odborné termíny hornické


Nejkrásnější svět

   Lenka se narodila v rodině Bilanských jako šesté dítě. Mlynářka jako by nerozením dcerky omládla. Lenka zůstala v ne příliš dobré rodinné pohodě. Otec byl na ni hrubý a krutý. Také sourozenci se k ní chovali hrubě. Otecstále chodil hrát do hospody karty a vracíval se častěji opilý. Všichni se ho báli. Lenka se velmi dobře učila a chtěla se stát učitelkou, ale otec jí studium zakázal. Lenka se mu však vzepřela a utekla za sestrou Marií do Prahy. Je zaměstnána jako ošetřovatelka. V té době poznává Romana, který byl raněn ve válce. Také Borek, Lenčin starý známý, se dostává do Prahy. Oba Lenku přesvědčují, že nejkrásnější svět – socialismus se musí vybojovat. Náhle přišel telegram, že otec umírá. Lenka zůstává v Praze a chodí na schůze. Vypráví Romanovi o svém životě. Na jaře Lenka onemocněla a Roman ji odvezl do hájovny ke své matce. Lenka se uzdraví a těší se na každý příjezd Romana, který jí sděluje, co je v Praze nového. Dověděla se, že Borek zradil a její nepřítel Jiří Hladík, že je pravičák a nenávidí ji. Jednou ji Jiří potkal a postřelil. Dlouho ležela v nemocnici a pak se léčila v zotavovně. Přemýšlela o spravedlnosti a věřila v nejkrásnější svět.


Robinsonka

   V této knize líčí autorka život Blaženky, které zemřela matka. Pro Blaženku nastanou těžké chvíle, sama vaří, uklízí a nakupuje. Její otec – taxikář se jí snaží ve všem pomoci a má pro ni pochopení. Blažena si představuje, že je Robinsonka na pustém ostrově a svého otce nazve Pátkem. Později ho povýší na guvernéra. Blaženka jezdí s tátou navštěvovat svého malého bratříčka Peťku do ústavu. Později si velmi oblíbí Toničku, která je služkou u sousedů. Tonička obětavě Blažce pomáhá a radí, přestože má sama mnoho práce. Jednou ji Bláža pozve, aby se s nimi jela podívat za malým Peťkou do ústavu. V ústavu se ptá pan Bor, kdo by byl s Peťkou, kdyby si ho vzali domů. Bláža řekne, že musí chodit do školy. Potom navrhne, aby se o Péťu starala Tonička a stala se jejich mámou. Tonička s radostí souhlasí a chlapce tiskne v náručí.


Siréna

   Děj tohoto románu se odehrává na Kladensku. Hl. postavami jsou zde členové rodiny Hudcových. Kladno té doby vyrůstá v obrovské hutní středisko. Otec pracuje v dolech na černé uhlí jako havíř, syn Pepa zase u vysoké pece. Většina dělníků tvrdě a těžce pracuje, a proto často propijí výplaty již za pár okamžiků. K nim patří i Pepek. Jeho žena se mu marně snaží v tomto rozmanitém způsobu života zabránit. Společnost bankéřů začne propouštět dělníky a ti stávkují. Ze vzteku při srážce s četnictvem demolují dvůr. Policie nakonec odpor dělníků zlomí a vzduchem zaznívá jen poslední provolání, které křičí stará Hudcová do řvoucí sirény: „Jen řví, však nás neumlčíš.“