Miguel de Cervantes Saavedra


Důmyslný  rytíř  don  Quijote  de  la  Mancha

   Světoznámý španělský renesanční román, jenž uvedl do literatury typ postavy komicky vyjadřující rozpor mezi skutečností a iluzí.

    Hrdinou románu je šlechtic (hidalgo, zeman), poblázněný četbou rytířských románů, který se vydá na pouť za ideálem svého srdce, vysněnou Dulcineou. S romantickým ideálem však kontrastuje vzhled vytáhlého stárnoucího rytíře a jeho ubohá herka Rocinante. Na cestě se rytíř setká s množstvím překážek a protivenství, které zdůrazňují rozchod mezi iluzí a realitou. Děj dvoudílného románu se člení v mnohá komická dobrodružství, která zažije šlechetný don Quijote se svým "přízemním" sluhou, sedlákem Sanchem Panzou: boj s větrnými mlýny, setkání s mezkaři, příhoda s kupci, zápas s měchy vína aj.

Některé příběhy odhalují pravou tvář španělské společnosti (příhoda s galejníky); jiné jsou literárními parodiemi na rytířské a pastýřské romány. Děj prokládá autor množstvím epizodických vyprávění, jež jsou spojena motivem cesty, pouti, poznání. Vzájemné sbližování postojů obou protagonistů vrcholí ve 2. díle v epizodě Sanchovy vlády nad "ostrovem", v níž se odráží tradiční utopický motiv.

    Struktura díla je určena principem deheroizace a komické konfrontace. Hrdina příběhu, "rytíř smutné postavy", je typem dvojstranným: paroduje rytířské "ctnosti", ale současně vzbuzuje úctu svou nezlomnou touhou po ideálech lidskosti. Půvab tohoto typu tak spočívá v nepoměru mezi šaškovským zevnějškem postavy a jejím ušlechtilým chováním a mravní opravdovostí. Dílo se dotýká obecně rozporu mezi mravním svědomím člověka a egoistickou, hrabivou společností. Don Quijote je tedy komický i tragický zároveň. Tento komický typ je zde zrcadlem, odrážející rozpory doby. Nikoliv pošetilost a zmarněná touha hrdiny je směšná, ale hamižná společnost, opírající se o panství majetku a neprávem přisvojených privilegií. Svět je uspořádaný a pravý jen v očích blázna; v protikladu k zvrácenému, nepravému světu se jeví don Quijote jako dobrý a ušlechtilý člověk, zastánce renesanční humanity. Opakem rytíře je selský plebejec Sancho Panza, jenž rytířovu ideální touhu uzemňuje reálným, věcným pohledem.


Důmyslný  rytíř  don  Quijote  de  la  Mancha

   Světoznámý španělský renesanční román, jenž uvedl do literatury typ postavy komicky vyjadřující rozpor mezi skutečností a iluzí.

   Hrdinou románu je šlechtic (hidalgo, zeman), poblázněný četbou rytířských románů, který se vydá na pouť za ideálem svého srdce, vysněnou Dulcineou. S romantickým ideálem však kontrastuje vzhled vytáhlého stárnoucího rytíře i jeho ubohá herka Rocinante. Na cestě se rytíř setká s množstvím překážek a protivenství, které zdůrazňují rozchod iluzí s realitou. Děj dvojdílného románu se člení v mnohá komická rozhodnutí, která zažije šlechetný don Quijote se svým přízemním sluhou, sedlákem Sanchem Panzou: boj s větrnými mlýny, setkání s mezkaři, příhoda s kupci, zápas s měchy vína aj. Některé příběhy odhalují pravou tvář španělské společnosti (příhoda s galejníky); jiné jsou literárními parodiemi na rytířské a pastýřské romány. Děj prokládá autor množstvím epizodických vyprávění, jež jsou spojena motivem cesty, pouti, poznání. Vzájemné sbližování postojů obou protagonistů vrcholí ve 2. díle Sanchovy vlády nad ostrovem", v níž se odráží tradiční motiv utopický. Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha byl opatřen dedikací vévodovi de Béjar (I) a hraběti de Lemos (II), Předmluvami ke čtenářům (I,II) a úvodní parodickou kratičkou básnickou antologií ke slávě knihy a jeho hrdiny. Cervantes zachytil celý žánrový rejstřík dosavadního románu: boří babylónskou věž" rytířských románů, paroduje román a novelu pastýřskou, román utopický a dobrodružný, vstřebává podněty románu pikareskního. Don Quijote je tedy komický i tragický zároveň.