Nikolaj Vasiljevič Gogol


Mrtvé duše

   Pavel Ivanovič Čičikov se rozhodl zbohatnout zvláštním způsobem. Za trochu peněz, které měl, chtěl nakoupit "mrtvé duše", tj. sedláky, kteří zemřeli od posledního sčítání lidu. Statkáři, kteří platili daň podle počtu nevolníků, museli odvádět poplatky až do příštího sčítání i z těch poddaných, kteří mezitím zemřeli. Čičikov by se tak vykázal určitým počtem koupených sedláků a mohl by podle tehdejšího práva žádat o přidělení půdy zdarma v málo zalidněných oblastech. Za tyto sedláky, zaznamenané v úředních listinách jako živí, by dostal peníze, za něž by si pořídil statek už s živými sedláky. Čičikova cesta po usedlostech statkářů předvádí bohatě odstíněnou galerii výrazných typů: odporně sladkého Manilova, žvanila Nozdreva, neohrabaného Sobakoviče, hrubou Korobočkovovou či lakotného Pljuškina. Stejně plastický je i obraz úředníků. Přitom však Gogol nepíše zlostnou satiru, dokonce omlouvá i Čičikova jako oběť ziskuchtivosti.


  Revizor

   Líčí příběh nepatrného úředníčka Chlestakova, jehož omylem považují v okresním městě, kde se zastaví na cestě k otci, za revizora z Petrohradu. Domnělý revizor se rozhodne plně využít příznivého omylu. Když vidí, jak jej všichni obskakují, začne hrát úlohu revizora. Městský hejtman jej zve do domu, úředníci se snaží si ho naklonit, podplácejí ho , nakonec mu hejtman nabídne ruku své dcery. Chlestakov se bojí prozrazení, proto narychlo odjíždí, a teprve potom se všichni dovídají, jak se nechali napálit.


  Revizor

   Petrohradský účetní Ivan Alexandrovič Chlestakov přijíždí se svým sluhou do malého městačka v jakési gubernii. Zde žije 14 dní na dluh. Přeje mu ale štěstí, neboť městský hejtman dostane dopis od přítele z Petrohradu, že městečko navštíví nebo už navštívil revizor. Svśm chováním se náš účetní, kterého hrál vynikající V. Burian, dostává do povědomí městečka, které je prolezlé korupcí a různými jinými neřestmi. Obyvatelé se snaží udělat hotové divy. Nejdříve opraví snadno zahlédnutelné a do oka bijící nedostatky a nato provádějí hlavního hrdinu všemi trhy, institucemi a nakonec ho ubytují v domě hejtmana. Protože je na mizině, rád přijímá úplatky, které mu vysoce postavené osoby nabízejí. Vyjde najevo, že městečko není takové, jaké se zdá, ale i to, že Ivan Alexandrovič není revizor. Ten však na poslední chvíli uniká a do rozčarovaného městečka přijíždí pravý revizor.


  Revizor

   Komedie ruského prozaika a dramatika, jedna z nejvýznamějších a nejčastěji uváděných her světového činoherního repertoáru.

    Syžet R. se opírá o anekdotický příběh o falešném revizorovi, mající široké zázemí v životní realitě nikolajevského Ruska. Tradiční motiv záměny je zde však využit pouze jako jeden ze stavebních prvků originální komedie charakterové.

   Děj je situován do zapadlého provinčního městečka, soustředěn do časového úseku zhruba 24 hodin a rozvržen do 5 jedn., odehrávajících se (až na 2. jedn.) na jednom místě, v domě policejního direktora.

   Základní dramatická situace je dána vstupní scénou - zprávou o očekávaném tajném příjezdu revizora. Strach a špatné svědomí úředníků, jejichž repliky odhalují jak charakter jednotlivých postav, tak i bohatý rejstřík podvodů a zlořádů, exponují a současně motivují další průběh děje: probíhá počínajícím dialogem Chlestakova a policejního direktora (v 2. jedn.), v rychlém sledu scén - večeře na počest Chlestakova jako domnělého "revizora", scény půjček, přijímání stížností a darů, dvoření paní domu i dceři, zasnoubení, rychlý odjezd - a vrcholí (5. jedn.) v triumfu policejního direktora a jeho prudkém zvratu (přečtení poštmistrem zachyceného Chlestakova dopisu). Poslední výstup, zpráva četníka o příjezdu revizora, vrací děj do výchozí situace.

    Anekkdotičnost děj. zápletky, jednotl. scén, a zvláště satir. ostří, namířené proti úplatkářství a jiným nešvarům rus. byrokratismu, vybízí vidět R. jako odraz reálné situace a postavy jako sociálně vyostřené typy. Pro svět R. platí, že pojítkem mezi lidmi je klam a lež. Zápletka se zde rodí z dialogu Clestakova a policejního direktora; jeden nerozumí druhému, a ani se nesnaží porozumět - Chlestakov "zahlušen" obavami ze zatčení, policejní direktor přízrakem revizora. Všechny postavy jsou zajatci svého strachu a obraznosti, jsou  tímto strachem a obrazností, mající u každého jiné zdroje, ovládány a současně uváděny do pohybu jako loutky. Děj R. se pohybuje na hranici reálného a nereálného a díky dvojmyslné komice zobrazuje deformované a odlidštěné povahy společen. vztahů.