Ota Pavel


Smrt krásných srnců

vydal: nakladatelství Olympia Praha v roce 1981

počet stran: 98

charakteristika hlavní postavy:

   Významných postav v příběhu najdeme hned několik. Tatínek se svým smyslem pro humor, pracovitostí a starostlivostí o rodinu. Maminka, která vedla děti k lásce k vlasti, byla velice laskavá a měla pochopení pro tatínkovi prohřešky.A pak tu byl odvážný “strejda” Prošek se svým krásným vztahem k přírodě v jejíž těsné blízkosti strávil svůj prostý život.

obsah :

   Uvedený příběh se odehrává těsně před nacistickou okupací a během ní. V příběhu můžeme vyčíst především velikou lásku k přírodě, kterou tatínek učí poznávat své děti.

   Před nacistickou okupací jezdí rodina ke strejdovi Proškovi k řece Berounce ke Křivoklátu do Luhu pod Bránovem. Zde se v krásné přírodě věnují své zálibě, rybaření. V tom jim pomáhá a radí také strejda Prošek, který tatínka i děti zasvěcuje do tajů rybaření a učí je různé rybářské “triky”. Tak v pohodě plyne čas a volné chvíle, které rodina tráví u strejdy Proška a jeho věrného vlčáka Holana.

   Přichází ale období okupace. To je zlé pro celý národ a pro židovskou rodinu obzvlášť. I chytání ryb se stává nebezpečným, protože i to musí povolit němečtí okupanti. Tatínek přichází o práci i o vlastní rybník a ryby. Rodina trpí hladem. Jsou nuceni riskovat a chytat ryby přes německý zákaz aby měli co jíst.

   Nejhorší ale přichází, když oba bratři, Hugo i Jirka museli do koncentračního tábora. Aby cestu vydrželi, chtěl jim tatínek dát ještě pořádně najíst. Ale kde vzít nějaké jídlo. Po všech útrapách s rybami, které jako naschvál ne a ne “brát”, riskoval tatínek život pro své syny cestou ke strejdovi Proškovi. Ale i ten ztratil svou kuráž. Za pytlačení byl trest smrti. Tatínek proto sám se psem Holanem ulovili srnce, jehož masem tatínek nasytil své syny.

   Po válce se oba vrátili naštěstí zpět. Možná že ten srnec jim zachránil život svým masem, které jim dodalo sílu aby vše vydržely a přežily.

ukázka:

Karel ho pozoroval, jak si vaří v kotlíku malinové knedlíky, a povídal:

”Nebuďte smutný, povezete mouku a máslo!”

”Karle, já potřebuju pro svý kluky maso. Potřebujou se ještě jednou pořádně najíst masa.”

”Pane Leo, maso nemám, musel bych pro vás zabít krávu. Jestli chcete, já tu Stračenu dneska zabiju.”

A pak řekl táta větu, na kterou už zřejmě myslel doma a kterou neřekl mamince, ale kvůli které sem hlavně jel:

”Karle, přines mi srnce.”

Byla to prosba a příkaz zároveň. Karel na to řekl:

”Od tý doby, co přišli skopčáci, jsem s Holanem v lese nebyl. Myslete si, že nejsem chlap, ale mám šest dětí. Teď za to dávají trest smrti.”

”Dobře, Karle. Půjčíš mi Holana?”

”Nevím, jestli s váma půjde. Ještě s nikým nešel.”

”Se mnou půjde.”

”Když půjde, tedy půjčím.”

”Přijdu si pro něho, Karle, až přijde ta chvíle.”

Karel Prošek odcházel se shrbenými rameny, bylo to pro něho strašně krutý.

Můj tatínek si rozprostřel v rákosí gumák, lehl si na něj a pozoroval babiččiným divadelním kukátkem stráň. Utek den, dva. Srnec nešel. Táta pil z bandasky mlíko, co mu nosil Prošek. S Proškem nemluvil, jako by mezi nimi vyrostla hráz.

”Přišel?”

”Nepřišel.”

A to bylo všechno.

Vlastní hodnocení knihy:

Ota Pavel v knize popisuje jednoduchý příběh, kde velkou roli hraje vztah člověka k přírodě a vzájemné vztahy mezi lidmi. Myslím že děj lze rozdělit na dvě části. V prvé je vylíčena pohoda v rodinném životě. V druhé je osud rodiny ovlivněn německou okupací naší země. Děj knihy znám také z velmi dobrého filmového zpracování.