Samuel  Beckett


Čekání  na  Godota

   Hra irského dramatika a prozaika píšícího od poč. 50 let převážně francouzsky; jeden z nejvýznamnějších projevů tzv. absurdního divadla.

    Hra o 2 jedn. popírá dějovost i dram. stavbu "tradičního" divadla. Dekorace se omezují na jeden strom; scénu tvoří venkovská cesta na opuštěném místě, kde se setkávají dva blíže neurčení tuláci Estragon a Vladimír. Mezi nimi se odvíjí chaotický dialog, z něhož vyplývá jen to, že po noci odloučení chtějí oba čekat na jakéhosi Godota, který má snad rozhodnout o jejich dalším životě (přitom není zřejmé, kde a kdy ho mají čekat, kdo je Godot a co pro ně může udělat). Během jejich nekonečného rozhovoru přichází dvojice Pozzo a Lucky - pán vedoucí na šňůře otroka ověšeného předměty. První ztělesňuje vychloubačnou, brutální až sadistickou osobu, Lucky je naopak zcela poníženou bytostí, obrazem věčné oběti i rozvráceného intelektu, jen na rozkaz uvádějícího do pohybu sumu nesouvislých znalostí. 2.jedn. ("nazítří, stejná hodina, stejné místo") je vlastně opakováním prvního s tím rozdílem, že Pozzo přichází osleplý, a tudíž i závislý na tulácích i Luckym. Ke konci každého jednání se objevuje chlapec, oznamující, že pan Godot dnes nepřijde, ale že se určitě dostaví zítra. Stylově je zvl. dialog mezi Estragonem a Vladimírem příznačný opakováním otázek, hromaděním synonym, zvýrazňujících atmosféru všeobecné nejistoty a monotónnosti existence.

     Jediný "určující" prvek představuje v abstraktní symbolice hry čekání na neznámého Godota, jenž je pravděpodobně pouhým symbolem tohoto čekání a současně jakési vágní naděje, protože její nekonečnost a banalitu rozděluje alespoň na stejné úseky započínající frází - signálem ("Čekáme na Godota"). Faktické opakování banalit a absurdností, členěné tímto refrénem jen mechanicky, je zákl. příznakem cyklické výstavby hry. "Nazítří" v 2.jedn. představuje jen změnu zdánlivou, "nový den" není dnem novým, ale obdobnou totalizací beznaděje a nečinnosti. Opakování akcí, gest a slov vyjadřuje neustálou nemohoucnost a podmiňuje kruhový vývoj, v němž nic nekončí a vše znovu začíná.