Sofokles


Král Oidipús

     Z úvodu knihy se dozvídáme, že král Láios vyslechl před mnoha lety od věštců věštbu, podle níž ho usmrtí vlastní syn a vezme si jeho ženu, svou matku. Ze strachu před naplněním věštby rozhodne, aby nově narozeného syna donesl sluha do hor a nechal ho tam napospas zvěři. Sluha se ovšem slituje a předá dítě pastýři z vedlejšího království. Ten ho dá svému králi na vychování. Když doroste, dozvídá se o této věštbě a proto, aby nezabil otce - krále, opouští království. Rozhodne se odejít do Théb. Po cestě narazí na kočár, rozlítí se na starce uvnitř a všechny usmrtí. Jen jednomu sluhovi se podaří uniknout. Pak dorazí do Théb. Rozhodne se pokořit nestvůru Sfinx tím, že rozluští její hádanku. Povede se mu to, a proto se Sfinx sama zabije skokem do propasti. Obyvatelé smutní ze smrti krále Láia, kterého tak nevědomky Oidipús zabil a v Oidipovi vidí spásu v podobě nového krále. Proto mu dávají za ženu Iokasté, vdovu po králi, a jmenují ho králem Théb. Potom na město upadá mor.

    Zde začíná vlastní tragédie. Odehrává se před královským palácem. Sem zavítá průvod měšťanů, kteří se jdou poradit s králem, co je třeba proti moru udělat. Rozhodnou se, že půjdou pro radu k věštcům. Dozvědí se, že mor je kletba bohů a bude přetrvávat, dokud ve městě bude žít vrah Láiův. Odčinit ji lze smrtí nebo vypovězením vraha. Oidipús vyhlašuje pátrání po vrahovy, kterého chce ztrestat smrtí. Neví, že on sám je vrah a že na sebe uvalil strašnou kletbu. To objasní až přivolaný věštec, pastýř ovcí a sluha. Pak už je Iokasté vše jasné. Utíká do ložnice, kde se oběsí. Oidipús, když ji tak nalézá, sundá z jejích vlasů vlásenky a bodá si je do očí. Oslepen pak odchází se svými dcerami z království.

citace

měšťané si právě stěžují Oidipovi : "... město přespříliš je zmítáno již zkázou, nemohouc již z hlubin, z krvavého příboje, své hlavy pozvednouti. Hyne plod, jejž tají země v tvůrčích zárodcích, a hynou stáda skotu ..."

    Celá tragédie je psána veršovaně, formou dialogů mezi Oidipem a jeho příbuznými nebo poddanými. Na díle se mi zalíbil "velký" jazyk. Dílo dává dobrou představu antického pohledu na svět a moc bohů.     


Král Oidipús

   Král Oidipús je stará antická tragédie a jak už název napovídá  hlavního hrdinou je thébský král Oidipús. Příběh nás zavádí do  Théb za doby mýtické a my se ocitáme před Oidipovým palácem.  Sem zavítá i průvod Thébanů , která postihla nepříjemná kletba  bohů ( ".. město přespříliš je zmítáno již zkázou , nemohouc již  z hlubin , z krvavého příboje své hlavy pozvednouti. Hyne plod ,  jejž tají země v tvůrčích zárodcích , a hynou stáda skotu..." ).  Odčinit ji lze jen vypovězením či smrtí vraha bývalého krále  Láia.

   Celý příběh se nese v rytmu dialogů mezi králem Oidipem a jeho  poddanými nebo příbuznými. Zvrat nastane , když se Oidipús  dozvídá od jistého Korinťana , že není synem korintského krále ,  jak se původně domníval. Tu si panovník vzpomene na dávnou  věštbu , která praví , že má být vrahem svého otce a za svou  choť má pojmout vlastní matku. Vše nakonec objasní pastýř  ,kterého dal pozvat Oidipús do svého paláce a který ho našel v  horách: Matka se chtěla svého syna zbavit , aby se nevyplnila  určená věštba. Iokasté , králova choť a matka , vše pochopí a  spáchá sebevraždu. Oidipús si vzpomíná na skutečnost , že dávno  zavraždil svého otce. A poté , co si Iokasté vzala život , se  thébský král vlastnoručně zbavuje zraku.

   K antické literatuře nemám zatím příliš blízký vztah a jinak  nebylo ani v případě této hry. Použitý jazyk je velice odlišný  od současně užívaného jazyka (za což Sofokles opravdu nemůže ) a  příběh mne také příliš neupoutá.


Král Oidipús (řecké drama)

Hl. postava: Oidipus (král thébský)
Vedl. postavy: Laios (král), Iokasté (královna, jeho žena, matka krále Oidipa později i jeho žena), Kreón (Iokastin bratr), Teiresiás (věštec), Polybos (král korintský)

   Věšťba určila králu Laiovi, že ho jeho vlastní syn usmrtí a ožení se s jeho manželkou, svou matkou. Když se mu narodil syn, přikázal, aby mu probodli nohy a pohodili v lese na hoře Kithariónu. Otrok, který to měl provést, ho odnesl pastýři korinského krále. Král Polybos neměl vlastní děti, a proto ho přijal za svého. Dal mu jméno Oidipus, což znamená "s opuchlýma nohama." Vychoval ho, ale když mu při hostině opilý přítel vytkne jeho původ, odebere se Oidipus do delfské věštírny, aby se otázal na rodiče. Dozví se, co je mu věštěno, a opustí proto domnělé rodiče. Cestou nevědomky zabije otce Laia. Nedaleko Théb rozluští záhadu Sfingy a osvobodí město od nestvůry. Odměnou dostane královský trůn a ruku ovdovělé královny Iokasté. Zatím však neví, že je jeho matkou. Po několika letech postihne Théby strašný mor. Tím začíná Oidipova tragédie. Oidipus zjistí, že mor bude sužovat Théby do té doby, dokud bude žít vrah krále Laia. Pouští se do pátrání a věštec Teiresiác mu naznačí pravdu. On jej v hádce vyhostí z paláce. Za vším vidí svého švagra Kréóna, který se chce, dle svého mínění, zmocnit trůnu. Z toho důvodu se pouští do hádky i s Kreónem. Po dalším pátrání zjišťuje, že vrahem je zřejměm on sám. Vyslýchá muže, který viděl Laiovu vraždu. Tu se v ději objevuje křesťanský pastýř, který mu přináší zprávu o Polybově smrti a možnosti nástupu Oidipa na trůn. Ten však vysvětluje strach z návratu, protože si myslí, že je Polybův syn a že ho má zabít. Pastevec ho vyvede z omylu a řekne mu, jak ho dostal od Laiova otroka a dal králi Polybovi. Po výslechu Thébského pastýře se dozvídá celou pravdu. Iokasté se ve svém pokoji oběsí. Oidipus, když vidí co způsobil, se oslepí, aby neviděl následky. Usmíří se s Kreónem a po čase je vyhoštěn z Théb.