Victor Hugo


Bídníci (Ubožáci) (1862)

 

rozsáhlá románová skladba, romantické dílo

 

1.    Paříž, 30. léta 19. st.

 

2.    bývalý galejník (odsouzen za krádež chleba) Jean Valjean se za pomoci biskupa Myriela stane vzorným člověkem a starostlivým ochráncem Cosetty i podnikatelem, který zmírňuje bídu chudých; hlavní dějová linie – příběhy J. Valjeana, nešťastné svobodné matky Fantiny a její dcery Cosetty, mladého zchudlého šlechtice Maria; bezcitnost policejního inspektora Javerta, který ve Valjeanovi pozná uprchlého galejníka a pronásleduje ho; vedlejší dějová linie – příběhy uličníka Gavroche, zločiny rodiny Thénardierových

 

3.    Jean Valjean – bývalý galejník, společností odsouzený, nucen skrývat svou totožnost; stane selaskavým, obětavým, se smyslem pro spravedlnost; zbohatne, zvolen starostou (krycí jméno Madeleine)

       Javert – policejní inspektor, zásadový, přísný, bezcitný

 

4.    boj s předsudky a nespravedlností společenských zákonů v době francouzské restaurace a červencové monarchie; protest proti lidskému ponižování a bídě

       vzorový vedlejší příběh čisté, upřímné lásky Cosetty a Maria

 

5.    rozsáhlý děj, zdánlivě roztříštěná kompozice; spojovací postavou je hlavní hrdina

       jazyková charakteristika postav (rozdílnost podle postavení)

       5 dílů


Chrám Matky Boží v Paříži (1831)

   Jedno z nejznámějších děl francouzského romantismu, historický román z prostředí středověké Paříže.

   Hlavní postavou románu je ošklivý Quasimodo, hrbatý zvoník z chrámu Matky Boží, jehož se v dětství ujal kněz Klaudius Frollo a vychoval ho. Quasimodo vyrostl v chrámu, který se mu stal domovem a celým světem. Žije v naprosté osamělosti, lidé se ho straní a nenávidí ho pro jeho ošklivost, v níž vidí ztělesnění zla. Jediným člověkem, kterého má Quasimodo hluboce rád, je Frollo. Kvůli němu se pokusí o únos krásné cikánské tanečnice Esmeraldy, do níž je Frollo hluboce zamilován. Záměr se však nezdaří, Quasimdo je zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Pouze Esmeralda má s ním soucit a snaží se mu v jeho trápení ulehčit. Frollo chce dívku získt za každou cenu, lstí dosáhne toho, že je obviněna z čarodějnictví a odsouzena k smrti. Nabízí jí záchranu pod podmínkou, že se stane jeho milenkou. Esmeralda však odmítá. V den popravy ji však Quasimodo unese a skrývá v chrámu. Dává jí najevo, jak ji miluje, ví však, že jeho láska nemůže být opětována. Esmeralda miluje kapitána Phoeba, v němž vidí ideál krásy a ušlechtilosti. Mylná víra v jeho lásku a ochranu se stane konečnou příčinou její záhuby. Po její smrti Quasimodo beze stopy mizí, po letech je jeho tělo nalezeno v hrobce v objetí mrtvé Esmeraldy.

   Tematická výstavba knihy Chrám matky boží v Paříži je založena na významové antitezi, která prostupuje všechny jeho základní složky. Mnohonásobným ztělesněním této antiteze jsou postavy románu - samy o sobě málo individualizované, pojaté jako symboly: Quasimodo, který svou ošklivostí budí strach a posměch, je schopný hlubokých a ušlechtilých lidských citů. Mládí, krása a mravní čistota Esmeraldy kontrastuje s prostředím úpadku a bídy, ve kterém žije.


Chrám Matky Boží v Paříži (1831)

 

historický román, romantické dílo

 

1.    Paříž, 15. století – francouzská společnost za vlády Ludvíka XI.

 

2.    život zobrazen v různých prostředích: šlechta, církev, měšťanstvo, král, prostí lidé, studenti, žebráci, cikáni – středověk (doba Villonova)

       pověstný ”Dvůr divů”, kde žije krásná tulačka Esmeralda, tančí, pronásledována mnichem, z něhož má strach (Frollo)

                   ×

       chrám, kde žije zvoník Quasimodo, kněz Claudius Frollo, který se ho ujal v dětství a vychoval ho;

       vášnivá láska Frollova k Esmeraldě, posílá Quasimoda, aby ji unesl, ale Esmeraldu zachrání vojáci, jimž velí Phoebus; ten se do Esmeraldy zamiluje, smluví si schůzku, ale překvapen Frollem, který Phoeba probodl dýkou. Z vraždy obviněna Esmeralda; Quasimodo (také ji tajně miluje) ji ukryje v chrámu do bezpečí a pečlivě ji střeží. Tuláci ji chtějí osvobodit, ve zmatku ji uchvátí Frollo, ale Esmeralda se vzpírá, proto je dána zlé stařeně, aby ji týrala, ale ona v ní pozná svou dceru; chystá se poprava Esmeraldy, z věže se dívá Frollo; Quasimodo ho shodil a sám zemřel v hrobce u Esmeraldy.

 

3.   Quasimodo, zvoník v Notre-Dame, ošklivý, hluchý hrbáč, všemi nenáviděný (v jeho ošklivosti spatřováno ztělesnění zla), ač je laskavý, ušlechtilý, schopen upřímných citů a lásky i oběti vlastního života (romantický protiklad krása × ošklivost, výjimečnost hlavního hrdiny)

       kněz Claudius Frollo – asketický učenec, pokrytec a ničema (ač měl být božím sluhou), pohledný, ale zlý, hrubý, schopen vášně i nenávisti

       Esmeralda – mladá, krásná tulačka, důvěřivá, schopná vášnivě milovat i naopak nenávidět

 

       postavy díla pojaty jako symboly

 

4.   romanticky dojemný, citově působivý příběh středověké Francie; hlavní děje se odehrávají v chrámu a na náměstí (největší pozornost autora); neomezená moc církve, právo na straně bohatých, vzájemná propojenost a souvislost postav

       prvky romantismu i realismu (lidové scény); výkladové pasáže (popis chrámu)

       osudové zvraty a nečekaná rozuzlení

          dramatičnost, dějové napětí

5.    2 díly románu

          1. díl – 6 knih, 28 kapitol,

          2. díl – 5 knih, 33 kapitol

       významové antiteze: Quasimodo – směšný, ošklivý × ušlechtilý, citlivý; Esmeralda – mládí, krása, mravní čistota × prostředí bídy a morálního úpadku; Frollo – vášnivá povaha × asketismus, kněz

       jazyk: pásmo autorské řeči – spisovný jazyk

       řeč postav – podle jejich společenského postavení; prvky hovorové řeči